Petrovi z Prahy přispívá stát na bydlení, přestože bere 50 tisíc měsíčně

Petr má nadprůměrný plat, přesto bere příspěvky

Příspěvek na bydlení by měl být určen především pro nízkopříjmové domácnosti. Ne vždy tomu však tak je a často na něj dosáhnou i ti, kteří ho vlastně vůbec nepotřebují. Petr, který zůstal po studiích v Praze, si vydělává solidních 50 tisíc korun měsíčně. Po zdanění se tak jeho čistá mzda pohybuje okolo 39 tisíc, což Petra řadí mezi občany České republiky s nadprůměrným výdělkem. Na první pohled by se tak mohlo zdát, že s takovým příjmem nepotřebuje žádnou finanční podporu od státu. Přesto se však ocitl mezi příjemci příspěvků na bydlení.

V Praze je blaze, ale i draze

Ceny nemovitostí v našem hlavním městě jsou podstatně vyšší než v jiných částech republiky. I zde se však cena odvíjí od toho, jak velký byt si vyberete, v jaké části Prahy se nemovitost nachází, a v neposlední řadě také záleží na jejím stavu či vybavení. A to je právě kámen úrazu. Petr se nechtěl spokojit jen tak s něčím a pronajal si zrekonstruovaný byt s dispozicí 2+1 přímo v centru města. Měsíční nájem ho zde vychází na 28 tisíc korun, ke kterým platí ještě 4 tisíce za energie. Vzhledem k tomu, že jeho náklady na bydlení jsou vyšší než 30 % jeho příjmů, dosáhne Petr i přes solidní výdělky na příspěvek od státu ve výši přes 5 tisíc korun.

Už žádné sociální dávky lidem, kteří disponují větším množstvím nemovitostí

Rozdíl Petrovi doplatí stát

Petr si dopředu všechno pečlivě propočítal a zjistil, že mu stát velkou část rozdílu mezi tímto luxusním bytem a skromnějším bydlením prostřednictvím příspěvku na bydlení dorovná. Petr si svoje počínání pochvaloval: „Proč bych šel bydlet do menšího nebo se dělil o byt se spolubydlícím, když můžu bydlet víceméně za stejné peníze v mnohem lepším bytě a sám? Byl bych hlupák, kdybych toho nevyužil.“

Pro více podrobností se můžete podívat do galerie. 

Chyba je v systému a nedostatečných kritériích

Ačkoliv se nám může Petrovo chování zdát nemorální a někoho možná i pobuřuje, je pravdou, že se nedopustil ničeho nelegálního a pouze využil možnosti, které náš stát nabízí. Kde je tedy chyba? Hlavním kritériem pro získání příspěvku na bydlení je, aby náklady na bydlení přesahovaly 30 % výše příjmů. Toto kritérium však umožňuje zneužití příspěvku. Lidé s vyššími příjmy mohou získat státní podporu tím, že si záměrně vyberou drahé luxusní bydlení, které ve skutečnosti nepotřebují.

Současná legislativa nezohledňuje, kde žadatel bydlí ani jestli je jeho volba bydlení racionální vzhledem k jeho finanční situaci. Stát se zaměřuje na procentuální podíl nákladů na bydlení vůči příjmu, nikoliv na to, zda jsou tyto náklady přiměřené. To vede k situacím, kdy lidé, jako je Petr, mohou žádat o příspěvek, i když by mohli bydlet levněji.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Zkušený kutil si postavil mimořádný skleník. Nasdílel nám svůj návod i fotodokumentaci

S osobní svobodou přichází i odpovědnost

Petrův příběh otevírá otázky, které přesahují spíše do oblasti morálky či etiky. Je správné, že lidé s vyššími příjmy dostávají státní podporu jen proto, že se rozhodli bydlet v drahém centru města? Petr si mohl vybrat skromnější byt na okraji, který by mu umožnil žít pohodlně bez potřeby státní podpory. Je tedy správné, že stát dorovnává cenový rozdíl jeho volby? Je třeba nezapomínat na to, že osobní svoboda s sebou nese také osobní odpovědnost.

Státní podpora by měla být využívána jako záchranná síť pro ty, kteří ji skutečně potřebují, nikoliv jako prostředek k udržení vyššího životního standardu. Pokud stát nemá kapacitu pohlídat to, zda dávky dostávají opravdu pouze ti, kteří je potřebují, zůstává na občanech samotných, aby si sáhli do svědomí a zhodnotili, zda je správné pobírat příspěvky při nadprůměrných platech.