Manželé v pokročilém věku si toho vytrpěli hodně. Makléři svěřili prodej domu, ten je však „natáhl“

Petře, jak jste se o makléři vůbec dozvěděli?

Přes známého. Byl to soused z vedlejší vesnice, který nám ho doporučil. Říkal, že je prý spolehlivý a už prodal několik domů v okolí. Bylo to pro nás pohodlné, protože jsme nechtěli hledat nikoho neznámého. Četli jsme na internetu o spoustě podvodech a nepovedených spolupracích, nechtěli jsme být další obětí, nebo jak bych to nazval.

Jak na vás makléř působil při prvním setkání?

Velmi profesionálně. Vypadal přesně tak, jak by podle mě měl vypadat někdo, kdo prodává nemovitosti. Oblek, čistý kabát, upravený. Hned nám slíbil, že náš dům prodá rychle a bez komplikací. Taková slova jsme potřebovali slyšet, to nás uklidnilo.

Zaujala vás jeho sebejistota? Co vám na prvním setkání řekl?

Ano, dalo by se to tak říci. Tvrdil nám, že má v rukávu hned několik zájemců, kteří hledají domy přesně v této lokalitě. Říkal, že ani nebude třeba dávat inzerát, protože to vše vyřeší diskrétně. A taky nabídl, že nám sežene nový dům blíže k městu. To jsme ale prvně odmítli, protože jsme s ženou uvažovali spíše nad novostavbou. Nicméně pak se nám myšlenka stěhovat se hned do nového zalíbila.

Jak probíhala první prohlídka vašeho domu s makléřem?

Byla krátká. Prošel si dům, podíval se do každého pokoje, ale že by se nás na něco ptal nebo si dělal poznámky, to se říct nedá. Trochu mě to zarazilo. Jen si pro sebe občas něco zamumlal a pak slíbil, že cenu stanoví později.

O ceně jste se nebavili ani orientačně?

Řekli jsme mu naši představu a on na to jen kývl hlavou, zamyslel se a řekl dobře. Nechali jsme to být, věřili jsme mu, ale šestý smysl nám říkal co by kdyby. Ale neřešili jsme to. V té chvíli jsme neměli nic podepsané – nic nám nehrozilo, a říkali jsme si, že dokud po nás nebude něco chtít, nemáme se čeho obávat.

Kdy jste začali mít pocit, že něco není v pořádku?

Asi po dvou týdnech, kdy se měl ozvat s prvními nabídkami nebo alespoň návrhem ceny za dům. Neozval se. Když jsme mu volali, říkal, že ještě pracuje na domluvě s kolegy ve firmě. Tím nás trochu uchlácholil, ale začínali jsme mít malé pochybnosti. Dali jsme tomu čas a po pár týdnech se ozvali znovu. Na to konto nám on řekl, že je hospitalizovaný a že momentálně nemůže pracovat.

Pozn. redakce – v souvislosti s dnešním příběhem se můžete podívat, za jaké ceny se aktuálně prodávají rodinné domy napříč celou Českou republikou na fotkách níže. Jedná se o ceny za udržované domy (nikoliv novostavby či domy před nevyhnutelnou rekonstrukcí).

Jak jste reagovali, když vám po delší době řekl, že je hospitalizovaný?

Byla to další rána. I když jsme to brali lidsky – člověk může onemocnět – už jsme byli unavení čekáním. Zároveň jsme tušili, že za tím bude víc než jen jeho nemoc.

Spěchali jste s prodejem nemovitosti nebo..?

Ne, čas nás nehonil. Ale frustrovala nás ta nejistota. Nevěděli jsme, jestli shánět stavební firmu, která by nám postavila nový dům, nevěděli jsme, jestli už máme hledat nový pozemek. Nevěděli jsme, na čem jsme. Každý den jsme si říkali, že možná už zítra přijde nějaká nabídka. Ale zítra nikdy nepřišla. Byli jsme zaseknutí, a protože jsme neměli nic podepsaného, nevěděli jsme, jak postupovat dále. Všechno to stálo jen na jeho ústních slibech.

Jak to nakonec dopadlo?

Přemýšleli jsme, že si najdeme někoho jiného. A v tom stejném týdnu, kdy jsme nad tímto krokem uvažovali, se ozval. Po čtyřech měsících nám oznámil, že nenašel nikoho, kdo by jevil zájem o náš dům. To byl zlomový okamžik. Pochopili jsme, že jsme s ním ztratili čas. Na začátku nám slíbil nejen prodej, ale i to, že najde nový dům. Ani jednu část dohody nesplnil. V podstatě jsme byli zpět na začátku a bez dalšího pokroku.

Myslíte si, že jste udělali chybu, když jste na něj spoléhali? Co byste udělali dnes jinak?

Já ano, žena je příliš hodná na to, aby viděla v lidech něco špatného. Kdo ví, možná se opravdu snažil, možná byl doopravdy hospitalizovaný. Já jsem v tomto ohledu větší realista, kdyby měl nějaké problémy, alespoň se přeci mohl ozvat a omluvit se. Dnes už vím, že bychom měli být příště opatrnější a chtít od začátku nějaké záruky. Tenkrát nám to přišlo jako dobrá volba. Věřili jsme mu.

Takže vám u makléře scházela upřímnost a jednání narovinu?

Ano. Kdyby od začátku řekl, že situace není tak jednoduchá, byli bychom trpělivější. Ale on nás neustále krmil nejasnými sliby a výmluvami. To nás úplně vyčerpalo.

Jak jste nakonec situaci vyřešili?

Začali jsme znovu, tentokrát s makléřem, kterého nám doporučil náš soused. Byl to někdo z menší realitní kanceláře, žádné „velké zvíře“, jak se říká. Hned od začátku jednal jasně a bez okolků.

Dokázal byste po takové zkušenosti říct, na co by si měli lidé dávat pozor při jednání s makléři?

Na přehnané sliby. Když někdo slíbí hory doly, je to varovné znamení. Důležité jsou jasné kroky, smlouvy a pravidelná komunikace. Už bych nikdy nepřistoupil na pouhou ústní dohodu. Ale to jsme si měli pohlídat sami. Na druhou stranu, kdybychom trvali na podpisu nějaké smlouvy, určitě by v tom byl zahrnutý finanční poplatek. Možná jsme se spolupráce vlastně vyvázli dobře.

Co byste poradil lidem, kteří chtějí prodat svou nemovitost?

Nespěchejte a ověřujte si reference. Ptejte se na konkrétní kroky, které plánujete udělat. A hlavně, pokud cítíte, že něco nefunguje, nenechte si to pro sebe a komunikujte nebo přijdete o čas a možná i o peníze. My jsme sice nespěchali, ale ty čtyři měsíce čekání nás stály nervy, které jsme si mohli ušetřit.