Drahé výrobky z masivního dřeva si zvládnete vyřezat sami za pár korun. Radí odborník s léty praxe

Výrobě nábytku věnuje čas jen o víkendech

Jak o sobě on sám tvrdí, není nadšený amatér. Je to člověk, kterého baví pracovat se dřevem a dělá si to po svém. Jirka se věnuje řezbařině od roku 2020 (počínaje pandemií, chcete-li) a své výrobky rozdává rodině a nejbližším přátelům. Koneckonců i v samotném rozhovoru jsme nadhodili myšlenku přechodu z víkendového koníčku na „full-time job“ (práci na plný úvazek). Na to se ale Jirka příliš netvářil. Aktuálně věnuje řezbářství 6–8 hodin denně (o víkendech), vždy na chalupě své tchyně.

Jirko, dalo by se tímto řemeslem uživit?

Těžko říct. Já to dělám jen pro zábavu, uživit se tímto řemeslem je podle mě náročné. Technicky vzato... Když si to vezmu časově – obyčejnou mísu jsem tvořil tři víkendy, a to bez spěchu, tzv. na pohodu. A kdybych se tomu měl věnovat na plno, spoustu věcí bych musel mechanizovat a automatizovat. Ale stejně bych do toho nešel. Nebaví mě příliš práce s flexou (aktuální ceny oblíbených brusek naleznete např. zde – pozn. redakce), baví mě ta ruční práce.

A kde sháníte dřevo? Máte vlastní les?

Nemám vlastní les. Výrobků je tak málo, že dřevo, které mám na chalupě, stačí. A známí už vědí, že se řezbařině věnuju, a tak mi nějaké kusy dřeva občas přinesou.

Jaké dřevo je podle vás pro práci začátečníka ideální?

Pracovat se dá s kdečím, ale ideální dřevo je takové, které máte k dispozici. Je dobré začínat s lehkým (měkkým) dřevem, třeba s lípou. Je měkká, neztupí vám hned všechna dláta a odpouští chyby. Třeba i to, že ji začnete zpracovávat nevysušenou.

S lípou pracuju klidně hned po sklizni, ale musím se smířit s tím, že bude pracovat, a hlavně nesmím výrobek nechat někde, kde je byť jen malý náznak dlouhodobé vzdušné vlhkosti. Lípa a vrba jsou strašně mokré dřeviny. A co vím, tak třeba do smrku se špatně vyřezává.

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Postup výroby sítě proti komárům – podomácku a za pár korun

Jak moc důležitá, je při řezbářství vlhkost dřeva?

Záleží, jak u kterého dřeva. Uvedu příklad. Jednou jsem dělal džbán z ovocného dřeva, které má mimochodem krásnou kresbu (hruška, višeň...). Bohužel jsem pracoval s mokrým dřevem, a když jsem přijel za měsíc domů (poté, co jsem měl džbán ve vlhké kůlně), vypadalo to jako vějíř. A tohle vám třeba právě ta lípa neudělá. Takže opakuji, záleží, jak u kterého dřeva.

Jak dlouho by tedy mělo dřevo ideálně schnout?

Procentuálně vám to neřeknu. Ale můžu uvést další příklad z praxe, třeba práci s habrem (tvrdé dřevo). Habrové dřevo mi schlo v kůlně přibližně osm let. A nadřel jsem se u zpracování výrobku jako kůň. Průměrně musí dřevo schnout 3–5 let. A trošku cíleně, nemůžete nechat vysychat celý špalek, protože by vám to vysychalo z centra, je tam totiž největší tlak.

A jak si tedy pohlídat u tvrdých dřevin jejich tlak? Ideálně tak, aby dřevo nepuklo...

Existuje pro to jednoduché pravidlo, především pro výrobu mísy, tácku nebo talíře. Představte si, že tady z této palice (obrázek níže) chcete udělat misku. Zaměřte se na ty letokruhy – když budete dělat třeba tu mísu z tvrdého ořechového nebo dubového dřeva, tak u středu musíte udělat na katru podélné řezy, načež pak ve dřevě vyseknete jenom malý čtvereček (ten nepůjde přes střed, ale bude trochu dál od středu, půjde mírně nahoru). Do takto vzniklé krychle pak teprve budete dloubat.

Co by se přesně stalo, kdybyste dloubal od středu?

Kdybych začal dloubat do středu, tak mi to zaručeně pukne, protože právě v tom středu má tvrdé dřevo největší tlak. Třeba lípa vám tohle snese, ale u ostatních dřevin musíte jít holt proti letokruhům.

Čím dané výrobky vlastně na konci brousíte?

Šmirglpapírem. A pravidlo číslo jedna ke šmirglpapíru – jakmile se dřeva dotkne šmirgl, už nikdy do toho nezasahujte dlátem. Když chci nějaký výrobek zahladit šmirglem, tak si musím být jistý, že už do toho nebudu zasahovat dlátem. Protože šmirgl zanechává malé mikroskopické kamínky ve dřevě, a jakmile do toho jdete dlátem, tak si ho ztupíte, rezne vám atd. Šmirgl je až úplné finále.

A co ošetření dřeva? Jaký olej je podle vás nejlepší?

Používám obyčejnou fermež (olej) nebo světlicový olej. Anebo vosk, který do dřeva vetřu houbičkovým perem. Je to dražší záležitost (přesný typ vosku, který Jirka používá, najdete zde i s aktuální cenou – pozn. redakce), ale má to natolik dobrou konzistenci, že na jednom výrobku necháte jen jednu kávovou lžičku. Je to vlastně kombinace pryskyřic a včelích vosků.

Máte zkušenost i s bezbarvými oleji?

Ano, ale rád bych zmínil, že použitím jakýchkoli olejů (i toho bezbarvého parafínového) vám to dřevo ztmavne. Nikdy to neudrží tu původní barvu. Já ho třeba používám na interiérové výrobky, protože nemá UV filtr. Naopak když něco dělám do exteriéru, tak to moc neřeším. Partnerce jsem třeba vyrobil květináč, a pokud by se měl třeba za čtyři roky rozpadnout, tak udělám za dva víkendy nový.

Co byste doporučil všem začátečníkům?

Všem začátečníkům doporučuju, aby si hned nekupovali velké sady vybavení, ale šli od malého drobného náčiní a postupně přidávali. Třeba moje první dláto bylo tohle za 400 Kč. A s tím jsem udělal svoji první mísu. Pořizovat si do začátku nějakou velkou výstroj nebo nějaké sady dlát vůbec nedoporučuju. Nejlepší je podívat se doma nebo na chalupě, jaký kus dřeva tam člověk má a co by z toho třeba šlo vymyslet, a podle toho si koupit jeden nebo dva nástroje.

Mezi moje první dláta patřila tady tato (obrázek vlevo). A třeba u toho úplně nalevo člověk brzy zjistí, že s ním nejde nic moc dělat. Ideální je třeba na výrobu nábytku nebo na vodorovné či kolmé záseky, ale hloubit s ním do lípy je nesmysl, protože byste si tam vytvořili viditelné ostré hrany.

Pozn. redakce – o nástrojích, které Jirka používá k dlabání výrobků, jsme se rozpovídali v souvisejícím článku níže.

Pozvali jsme si do redakce odborníka. Ten s sebou dotáhl veškerý svůj vercajk a spustil, k čemu ho používá

A jakou mechanizaci byste laikům poradil do začátku?

Jedinou mechanizaci, kterou já používám pravidelně na finalizaci, je normální unašeč šmirglu na AKU vrtačce. Doladí vám to krásně detaily. A taky ta finalizace dělá docela nepořádek, takže tím nechcete zabít celý den. A pak samozřejmě motorovou pilu na počáteční přípravu špalku a ve výjimečných případech flexu.

Na co by měl začátečník ještě myslet kromě samotného nářadí?

Na místo – strašně moc klíčová věc. Podstatné je, že musíte být někde, kde celý den nebudete otravovat ostatní lidi s boucháním. My ten zvuk máme naštěstí s partnerkou rádi, přijde nám to na chalupu takové přirozené. Se sousedy jsem to raději taky řešil a říkají tomu „zvuk vesnice“.

Když už má budoucí řezbář vyřešené nástroje i místo, na co dalšího musí brát zřetel?

Do startu určitě doporučuju vyřešit si upevnění materiálů. Tzn. pořídit si dva nebo tři stahovače a vydefinovat si pracovní stůl.

V neposlední řadě se zeptám na broušení. Jak a čím si brousíte nástroje?

Já si nástroje nechávám brousit u odborníků a to samé bych doporučil i vašim čtenářům. Nehrajte si na všeuměla a nekupujte si nářadí a k tomu brusky. Je lepší najít si nějakého schopného borce, který umí brousit, a ideálně dláta. Pokud to dáte do komerčního brusičství, tak vám to zkazí. Jednou jsem to udělal a oni to tou jejich formou mechanického broušení zbavili hromady materiálu (kovu). A navíc to odfláknou. Po jednom broušení jsem měl třeba kapesní nožík o 1 mm menší. Tak na to si dát pozor.

Děkujeme Jirkovi za rozhovor a přejeme mu mnoho dalších úspěšných projektů v jeho dílně na chalupě.

P.S. Je nutné stavět novostavbu už jen s řízeným větráním nebo to jde i jinak? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.