Frontman Divokýho Billa si opravil přes 200 let starou roubenku svépomocí. Pod podlahou našel poklady z války

Vašku, co bylo impulzem ke koupi chalupy?

Léta jsem hledal spíš místo než chalupu. Super místo se super chalupou. A asi před 20 lety jsme hráli s kapelou v Kytlicích. Má tam chalupu můj kamarád, tak jsme vyrazili na koncert o dva dny dřív a já si to tam zamiloval. Cirka po třech letech, když jsem se dozvěděl, že je v okolí Kytlic na prodej chalupa, a ještě k tomu bokem u lesa, šel jsem do toho. Měl jsem tam i pár dobrých kamarádů, těch, co pořádali ty koncerty. Zkrátka super místo.

Vaše roubenka je tedy spíše víkendového charakteru?

Ano, přesně tak. V chalupě mám 18 míst na spaní, což bylo dřív kolikrát i málo. Teď se všechna spací místa obsadí většinou jen na silvestra, když přijedou kamarádi. Jedním z důvodů pro investici do roubenky bylo vlastně i mít místo, kam si můžu pozvat přátele a udělat party. Dokonce tady bylo i několik kapelních soustředění.

Věřím, že i rodina si musela roubenku oblíbit...

Mám velkou rodinu, tři dcerky, které to tady milují, a moji milovanou ženu. Sem tam sem přijede i táta s mámou, strejdové, tety a prostě čím víc nás tu je, tím lépe.

Jak moc jste museli roubenku opravovat? Zvládl jste to sám nebo jste přizval firmu?

Jsem truhlář, táta je truhlář, je to naše životní dílo. Bylo to pět let naší společné intenzivní práce, nápadů a řešení. Moc rád na to vzpomínám a dodnes ji vlastně pořád doděláváme. Sem tam chybí lišta, prážek, futýrko... Bylo to krásný to s tátou vymýšlet a dávat do kupy. Samozřejmě jsme to nedělali úplně sami, bydlíme v Úvalech, a tak jsme vždycky vzali třeba partu kamarádů zedníků na víkend, aby nám pomohli. Večer jsme udělali oheň a vypili sud pivka, prostě jsme si to užívali.

Pomáhali vám s rekonstrukcí i místní řemeslníci?

Ano, taky, ale všechno to jsou moji kamarádi. Třeba jedna etapa byla docela náročná, a tak na chalupě jeden kamarád půl roku bydlel a my ho zásobovali prací. Vždycky jsme připravili prkna, lišty, trámy, obložky a on to tam instaloval. Měli jsme v té době s kapelou hodně koncertů, víc než teď (tak 200 ročně), takže jsem jezdil hrát a za to, co jsem vydělal, jsem nakoupil materiál potřebný na chalupu. Šlapalo to pěkně, díky moc, naši fanoušci drazí, že mohu.

Podívejte se na Vaškovu krásnou roubenku na fotkách níže.

Jak byla roubenka využívaná dříve?

Chalupu měli před námi, co alespoň vím z doslechu, dva Němci (bratři), kteří sem jezdili na dovolené. A protože se neměli příliš rádi, měli sednici rozdělenou napůl. Jeden byl pankáč a druhý byl pořádný. Když jsme tu příčku zbourali, bylo to docela vtipné. Když zestárli, prodali roubenku pánovi z Kytlic a ten ji prodal mně.

Jak vlastně vypadala roubenka před rekonstrukcí?

Tenkrát byla zevnitř obložena takovými dřevotřískovými deskami, půl metru na půl metru. Vypadlo to hrozně, ale asi to někde sehnali k účelům izolace. Když jsem to sundal, narazil jsem na kus novin z roku 1904. Nevím to přesně, ale tipuju, že je ta chalupa stará tak 222 let. Pod podlahou byly nějaké staré mince a pár fotek, většinou z války. Tak jsem je tam nechal, až to tady bude zase někdo za sto let rekonstruovat.

Páni. Jak velká byla vlastě rekonstrukce chalupy?

Snažili jsme se zachovat z původní stavby co nejvíc, ale jak jsme postupovali, zjistili jsme, že musíme jít hlouběji. Chalupa byla izolovaná hlínou a hnojem, spodní trámy roubenky byly shnilé. V patře byl jeden docela pěkný pokoj, ale nakonec se ani ten nepodařilo zachovat, protože když jsme odkryli prkna, zjistili jsme, že je tam myší dálnice izolována starými hadry.

Vypadá to, že byla chalupa na spadnutí...

Spíše stodola, která stojí vedle, nežli samotná chalupa. Vše jsme zrenovovali s citem, aby to ve výsledku vypadalo tak jako dříve. Použili jsme původní kliky, panty, skoby, věšáky i hodně původních trámů a prken, prostě co šlo. Jedna z lahůdek byla právě ta dřevěná podlaha, kvůli které jsme koupili nové smrkové fošny.

A jak jste docílili vzhledu původní podlahy?

Přibili jsme je pořádnými velikými hřebíky a chodili po nich celou rekonstrukci ve špinavých botách. Nechávali jsme tam kamínky, aby dostala patinu, pak jsme ji namořili na červeno a trochu sem tam obrousili, vypadá, jako by tam byla 100 let.

Vůbec jste tedy neuvažoval nad tím, že byste chalupu zmodernizoval?

Ne, to vůbec. Líbila se mi myšlenka ji opravit. Máme v Kytlicích chlapíka, co odvozil při rekonstrukci své chalupy všechny štuky (klasické pískovcové kameny v podezdívce) na skládku a nahradil je ztraceným bedněním. Pak přišel do hospody a opravdu nadšený tam vykřikoval že v Kytlicích přibyla další pěkná chalupa, myslel tu svou. Kamarád se k němu naklonil a povídá: ‚Tomu se říká, když jsou peníze a není vkus.‘ A měl pravdu.

V průběhu rekonstrukce jste tedy nevyužili žádné inovativní materiály?

Vše jsme zařídili úplně jednoduše, jak se to dělá už roky. Pravdou je, že na izolaci jsme nešetřili a krytina je v kraji typické červené barvě, byť tam původně nebyla plechová.

Jak velká je vaše roubenka?

Zhruba 8 x 18 metrů, přičemž je na patro. Dole je sednice a chodba, ze které se jde do kuchyňky a do kamenné původní místnosti, která je ve středu chalupy. Dřív sloužila jako stáj pro krávu. My tam teď máme koupelnu s volně stojící vanou za 500 Kč. Na chodbě jsou schody do patra, které jsme si taky spočítali a vyrobili sami. Nahoře jsou pak tři pokojíky na spaní. A v přízemí je ještě stodola.

Kde jste sehnali volně stojící vanu za 500 korun?

Viděli jsme ji náhodou na jedné zahradě. Tak jsme tam zastavili a chlapík mi řekl, že ji má do sběru. Tak jsme si ji vzali.

Nastaly nějaké problémy, které bylo třeba řešit?

Problémů byla miliarda, ale my jsme si je užívali. Nebylo tu nic fatálního, co by nešlo vyřešit.

Kolik jste do rekonstrukce přibližně investovali?

Jelikož jsme si vše dělali sami a hromadu věcí jsme už měli (staré dveře, staré skříně, stoly, mamka se zase postarala o záclony, peřiny, ubrusy a tak), tak to nebylo tak strašné. A hlavně jsme to dělali před cca 18 lety a to byly ještě docela dobré ceny.

Dokázal byste našim čtenářům popsat, jak to uvnitř roubenky vypadá?

Chalupa je úplně nejvíc jednoduchá, žádné složité výklenky, vikýře, věžičky, zákoutí apod. Jen obdélníková stavba. Z dolní strany je trochu odsazená chodba se zápražím, z druhé strany je zase malá stříška s posezením. Sedlová střecha a několik malých střešních okýnek v řadě vedle sebe, které připomínají volské oko. Interiér jsme si zařizovali také sami.

Jak máte vyřešené vytápění?

Uvnitř roubenky máme krbová kamna, která jsme si vyrobili taky sami ve spolupráci s kamarádem kamnářem. Dá se v nich topit půlmetrovými poleny, je to paráda. Jednou místo nich plánuju pec s ležením nahoře, jak pro hloupýho Honzu. Dokonce na to mám pod podlahou připravenou betonovou desku. Na těch mých kamnech je ale super to, že se tady vnitřek rychle vytopí, což pec neumí. V patře pak máme stará americká okrasná chromovaná kamna. Jsou, myslím, kubistická. Ta měla být původně dole, ale zjistili jsme, což nás nenapadlo, že na ně nejde postavit hrnec na ohřívání vody. Topíme v nich opravdu jen, když přijedeme a hodně mrzne. Komín jsme udělali pro jistotu úplně nový, překvapilo mě, že když jsme rozbourali ten původní, vedl skrz něj ohořelý trám. Byla tam sklářská pec, popravdě se divím, že nevyhořeli.

Tato kamna tedy chalupu spolehlivě vytopí?

Ta kamna jsou v sednici, mám na nich dva samofungující větráčky, které namířím, kam potřebuju. Navíc jsme vybourali ve zdi nad nimi dvě díry, které vedou na chodbu ke schodišti, a tím pádem do patra. Funguje to skvěle, měli to tak vlastně i ti, co tady bydleli před námi.

Máte v domě nějaké moderní technologie?

Jediná modernější věc je podlahové vytápění v chodbě. Jsou to elektrické rohože pod čedičovou dlažbou, která i když je dost tlustá, parádně se nahřeje. Dělal jsem to tam hlavně kvůli dětem. Podlahovku ale nezapínám moc často, to je jen taková lahůdka.

Je něco, co byste dnes udělal jinak?

Nechali jsme v té sednici původní strop, je parádní, jednoduchý, lehce zdobený, natřený zelenou barvou, a právě proto jsme do toho nechtěli sahat. Ale teď, když se zatopí, tak z něj ta barva sem tam opadává, a přestože jsme to měli z vrchu odkryté a vše precizně vyčištěné, tak sem tam padne nějaké smítko, co zůstalo v těch spárách. To bych asi dnes udělal nějak líp, ale už jsme zabydlený a nechce se mi do toho. Jinak jsem moc spokojen, nepospíchali jsme, vše jsme stokrát zvážili, takže to máme vychytaný.

Co byste poradil lidem, kteří se teprve chystají rekonstruovat?

Užijte si to, zachovejte co nejvíc původního, nepospíchejte a nedávejte tam ztracený bednění, když bude vidět.

Vzpomeňte si na průběh výstavby. Zajímá mě vaše první myšlenka...

Čekal jsem na to, až najdu místo s chalupou, do kterého se zamiluju, kde budu moct být s rodinou, oni to tam budou milovat, kam si budu moct pozvat kamarády, kde budu vymýšlet písničky a koukat do lesa. A to se mi splnilo. Jsem moc rád, že jsme do toho šli, i když to na začátku vypadalo nekonečné.

Vašku, díky za rozhovor.

Díky za povídání.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.