Daň z nemovitosti ještě více vzroste. Vlastnit dům či byt se značně prodraží

Skokové navýšení daně přineslo rozčarování

Zvýšení daně v poměru k její původní výši, na kterou jsme byli po dlouhá léta zvyklí, přišlo jako blesk z čistého nebe a bylo skutečně znatelné. Nyní už se nedá říct, že úhrada daně z nemovitosti je věcí pouze symbolického rázu. Jedná se nově o znatelné sumy, které se mohou nepříjemně promítnout do rozpočtu domácnosti. Přestože se daň, kterou jsme nově museli tento rok odvést, jeví jako velmi vysoká, jedná se bohužel pouze o relativní pocit oproti původní enormně nízké dani, obvyklé pro předchozí roky. Ve srovnání s ostatními státy EU a nejen s nimi, ale i s jinými vyspělými státy světa, patří i nadále výše daně z nemovitosti, kterou platíme, mezi ty nejnižší.

Zvýšení je nevyhnutelné

Abychom se vyrovnali alespoň evropskému průměru, je více než očekávatelné, že dojde k dalšímu růstu této daně. Ve srovnání s ostatními zeměmi Evropy totiž zásadním způsobem zaostáváme. V západních zemích se totiž platí daň z nemovitosti obvykle několikanásobně vyšší, než jak je zvykem u nás. Abychom byli schopni dlouhodobě zvládat krizi bydlení, bude pravděpodobně růst daně z nemovitosti muset i nadále pokračovat. Proč tomu tak je?

🔴 Nejvíc lidí právě čte:

Dům po babičce opravili i bez dotace. Výsledkem je dvougenerační bungalov

Zablokované byty na trhu s nemovitostmi

Na jedné straně je nedostatek bytů pro lidi, kteří shání bydlení v pronájmu, což způsobuje tlak na cenu, a výše nájmů proto systematicky rostou. Na druhé straně se ale na trhu nachází velké množství bytů, které jsou jednoduše prázdné a nejsou využité. Drží je jejich majitelé s nějakým konkrétním plánem do budoucna, kdy je například chtějí věnovat svým dětem. Je poměrně pochopitelné, že se obávají, aby jim nekvalitní nájemník byt nepoškodil. Fakt, že ale zůstávají byty zablokovány a nevyužívány, neprospívá nikomu. A nyní nově nebude prospívat ani jejich majitelům.

Pokuta za prázdný byt

I tak nějak by se dala popsat jeden aspekt smyslu daně z nemovitosti. Pokud totiž byt či jinou nemovitost pronajímáme, započte se daň do nájmu a majitel skončí v plusu. Pokud však leží nemovitost ladem, daň z nemovitosti se stane přímým nákladem, a tedy jakousi pokutou za fakt, že nemovitost není využívána, což de facto způsobuje společenskou škodu (nedostatek bytů a růst cen nájemního bydlení). Ačkoli lze namítat, že takový přístup je neslučitelný s tržními mechanismy kapitalismu, je nutné brát v potaz, že otázka bydlení se vždy jistým způsobem těmto věcem vymykala.

Proč mám platit, když bydlím ve svém

Otázkou, která je nasnadě, je pak samozřejmě ta věc, kdy člověk platí i za nemovitost, ve které bydlí. Dá se tedy říct, že za ni platí dvakrát. Poprvé zaplatil, když si nemovitost pořídil, a nyní podruhé platí za to, že ji vlastní. Je tedy vůbec ještě skutečně majitelem, nebo se tak nějak potichu stal pouze nájemníkem ve své vlastní nemovitosti? To je otázka, na kterou si bude muset odpovědět každý sám. Vysvětlení se však nabízí více a některá se zdají být poměrně smysluplná.

Cena nemovitosti roste kvůli obci

Jedno ze základních vysvětlení smyslu placení daně z nemovitosti, konkrétně pak podílu, který jde do dané obce, je poměrně racionální. Obec totiž za tyto peníze zvelebuje prostředí, ve kterém se nemovitost nachází. Tím, že toto prostředí zvelebuje a stará se o zvýšení životní kvality v blízkosti dané nemovitosti, nepřímo i zvyšuje hodnotu dané nemovitosti. Toto je jeden z aspektů, který má vliv na systematický růst cen nemovitostí. Platíte-li tedy daň za nemovitost, ve které bydlíte, lze říci, že si svým způsobem spoříte do hodnoty této nemovitosti.

Daň z nemovitosti nadále poroste, je jen otázka, jak moc

To, že daň z nemovitosti poroste, je již holý fakt. Ať už příští vlády aktivně rozhodnou o jejím zvýšení, a tedy dorovnání na evropský standard, či nikoli, bude navyšována automaticky pomocí nově zavedeného tzv. inflačního koeficientu. Jednoduše řečeno se jedná o násobek odrážející inflaci (růst cen) za předchozí období. Výchozí inflační koeficient je 1, to znamená, že k navýšení nedochází, jakmile je však koeficient vyšší než 1, odráží inflaci a daň z nemovitosti přímo úměrně roste.

Už žádné sociální dávky lidem, kteří disponují větším množstvím nemovitostí

Jak s tím naložit a neprodělat

Řešení situace se nabízí v základu dvě. Tím prvním je, v případě, že máme nemovitost, která leží ladem, tuto nemovitost nabídnout na trh nemovitostí k pronájmu. V dnešní době již lze využít různých komerčních služeb, které se o takovou věc postarají na klíč. Zisk z nájmu nám bohatě pokryje daň z nemovitosti a ještě zbude na potřebnou údržbu. Lze tedy předpokládat, že výsledná bilance bude plusová. Jako druhé řešení se pak nabízí nemovitost prodat. Podíváme-li se na stále ještě platné výše úroků na spořicích účtech běžných bank, jedná se o poměrně zajímavé řešení. Jen pro představu, v případě, že bychom prodali byt za 5 milionů korun a tyto peníze pouze jednoduše uložili na spořicí účet se spořením 5 % p.a., což je de facto bez rizika, získáme pasivní příjem na úrovni přes 20 tisíc korun měsíčně. Což je pravděpodobně vyšší částka, než kterou získáme ze samotného pronájmu, pokud zisk očistíme o přidružené náklady a riziko.

V případě uložení peněz na bankovní účet a již zmíněného rizika, které uvádíme výše, doplňujeme pouze tolik, že vklad v bance je pojištěn do výše 100 tisíc euro. Tedy přibližně 2,5 milionů korun. Pokud bychom tedy ukládali na bankovní spořicí účet částku 5 milionů korun a chtěli bychom mít garanci nulového rizika, že o tyto peníze přijdeme v případě, že například banka zkrachuje, pak stačí rozdělit tuto částku na dvě části a každou uložit u jiné banky. Ručení banky do výše 100 tisíc euro se totiž počítá pro každou kombinaci banka-osoba zvlášť. Diverzifikací vkladu tak lze srazit riziko na nulu.

Úroky ovšem letí dolů

Před výše uvedeným řešením, tedy konkrétně prodejem nemovitosti a převedením hotovosti do spoření, je však potřeba z dlouhodobého hlediska také varovat. V současné době se nacházíme v klesající tendenci a lze očekávat, že úroková sazba poklesne někam přibližně na úroveň 2,5 %, kde by se měla následně stabilizovat. I v takovém případě se však bavíme o pasivním příjmu neboli rentě ve výši cca 10 tisíc korun měsíčně. Je tedy ke zvážení, zda skutečně chceme být vlastníky nemovitosti nebo se rozhodneme peníze využívat jiným způsobem. Jak ukazují tyto jednoduché a spíše symbolické výpočty, i obyčejný spořicí účet může být zajímavým řešením pro určitou skupinu lidí. A určitě to není jediné využití pro volné finanční prostředky.