Řeholnice si budují vlastní klášter. Po modlitbě jdou bagrovat a řezat motorovou pilou

Proč jste se rozhodly opustit původní klášter?

Už před mnoha lety jsme začaly vnímat, že klášter na Hradčanech není vhodný pro náš způsob života, zejména kvůli nedostatku venkovního prostoru. Mimo to v okolí stále narůstal hluk. Hledání nového pozemku trvalo mnoho let. Když už to vypadalo, že se nic příhodného nenajde, objevily se Drasty. Pozemek vypadal hrozně, a tak jsme poměrně dlouho váhaly, zda je to ta správná cesta. Postupně jsme však poznávaly, že ano, a Drasty si zamilovaly.

Byl při koupi pozemku nějaký problém?

Bylo jich vícero... V některých budovách byly komerční nebo fyzičtí nájemníci, které bylo třeba vystěhovat, aby se budovy mohly začít opravovat. Některým z nich jsme musely shánět náhradní bydlení. Stála zde také ocelokolna, velký hangár na seno, který jsme musely odkoupit. Dále jsme zjistily, že do vesnice není zavedená městská voda a je zde pouze studna, která nemá pitnou vodu. Studnu jsme musely vyčistit a vymyslet celé vodní hospodářství, vybudovat úpravnu vody, čističku odpadních vod atd. Ale největší problém byl celkový stav místa, které trochu připomínalo veřejnou skládku.

Když jste pozemek kupovaly, stály na něm tedy již nějaké budovy…

Ano, stálo zde vícero budov, ale všechny dost zdevastované. Ty, které se už nedaly obnovit, nám památkáři dovolili zbourat, pro zbylé bylo potřeba najít využití. Tak vznikla koncepce celého areálu – z tzv. panského domu se stal nynější dům pro hosty, bývalá konírna, pozdější truhlárna se proměnila na bytový dům a velká sýpka je nyní součástí klášterní kvadratury. Několik domů ještě na rekonstrukci čeká.

Jaký byl první krok po koupi pozemku?

Některé sestry si začaly obnovovat řidičáky; první dva roky, než jsme se do Drast nastěhovaly, jsme tam začaly 1–2x týdně z Prahy jezdit. Jelikož jsme věděly, že nebudeme mít dostatek peněz na obnovu celého areálu, rozhodly jsme se, že co půjde, si uděláme samy… Začaly jsme tedy nakupovat různé pracovní nástroje – křovinořezy, nůžky, hrábě, kolečka a podobně. Prostě vybavení na brigády. Vše jsme se snažily odevzdávat do Božích rukou.

Co všechno jste na pozemku zbudovaly?

Drasty byly zemědělský dvůr, který jsme proměnily na klášterní areál. Nově je zde zbudovaná pouze část klášterní kvadratury a kostel sv. Terezie. Jinak to jsou všechno rekonstrukce starých budov, které dostávají novou funkci. I pozemek prochází citlivou obnovou: byl zde lesopark, louka, les… ale vše velmi zdevastované, plné skládek a náletových dřevin. Snažíme se prostor obnovit a dát mu trochu modernější ráz a novou funkci, ale s citem k tomu starému, co zde bylo.

Co všechno jste si na projektu dělaly svépomocí? Kdo dělal zbytek?

Svépomocí jsme nejdříve odstraňovaly všudypřítomné skládky a náletové dřeviny. V rámci brigád jsme také sázely nové stromy a keře a některé skupiny nám pomohly i s dílčími stavebními pracemi. Postupně jsme kultivovaly zanedbaný lesopark a další části pozemku. Stavební firmy se pak věnovaly rekonstrukci a stavbě jednotlivých budov. V posledních letech nám velmi pomáhá také náš technik, který má na starosti zbývající práce v areálu.

V jakém časovém rozmezí jste na projektu pracovaly?

Na pozemek jsme se šly poprvé podívat v roce 2016 a v roce 2017 vznikla první studie celého areálu. V ní už jsme měly zmapované, že se areál dá pro naše účely – hlavně stavbu kláštera a kostela – využít a bude to schváleno památkáři a všemi potřebnými orgány. Mohly jsme tak pozemek na začátku roku 2018 koupit a na jaře začít pořádat brigády. V té době vznikaly projekty jednotlivých domů. V následujících dvou letech stavební firma rekonstruovala panský dům (dnešní návštěvní dům) a truhlárnu (dnešní bytový dům). Na začátku roku 2020 jsme se provizorně přestěhovaly do zmíněného panského domu a o rok později začala stavba kláštera a kostela. Letos na jaře byla dokončena, my se do kláštera přestěhovaly, a uvolnily tak panský dům – Dům Navštívení – pro hosty.

Na to, jak se celá rekonstrukce a stavba vyvíjela, se můžete podívat v galerii níže.

V jakém stádiu je projekt teď?

Nyní vstupujeme do poslední fáze obnovy areálu – je před námi například dláždění dvora, stavba opěrné zdi mezi horní a dolní úrovní dvora, terénní úpravy pozemku, kde má být naše pěstební zahrada, a další výsadba zeleně.

Jak velká je vaše komunita?

V současnosti tvoří naši komunitu devět sester. Maximální počet, pro který je klášter koncipován, je 21.

Jak probíhá váš běžný den?

Náš program tady v Drastech je zatím přizpůsobený mimořádným podmínkám. Za běžných okolností tvoří náš den ranní mše svatá, dvě hodiny vnitřní modlitby (ráno a večer), dvě hodiny tzv. rekreace (společné povídání při ruční práci po obědě a po večeři), dopolední a odpolední blok práce, mezitím jídlo, společně recitované modlitby a chvíle pro četbu a odpočinek. Nyní zabírá větší prostor práce, některé prvky zase ustupují nutnému odpočinku.

Na fotografiích níže můžete vidět výstavbu nového kostela v Drastech.

Co vám tento projekt přinesl a co nového jste se naučily?

Život v klášteře za běžných okolností je a má být jednotvárný, monotónní, aby člověk nebyl příliš rozptylován vnějšími věcmi a mohl jít na podstatu. Zde na stavbě je tomu právě naopak: setkáváme se díky brigádám s mnoha velkodušnými lidmi, nasloucháme jejich příběhům, řešíme spoustu starostí okolo stavby a pozemku. Každá jsme se naučila mnoha novým dovednostem, musely jsme čelit novým výzvám a nějak se s nimi poprat. A každá z nás si asi nějakým způsobem musela projít tím, že pochopila, že naše povolání nestojí na těch vnějších podmínkách, ale na něčem podstatnějším a hlubším.

Jaká byla největší výzva, se kterou jste se při budování kláštera setkaly?

Asi to bylo právě toto: Musely jsme opustit běžné podmínky, na které jsme byly zvyklé a které jsou dané jako „běžné“ pro náš život: klášter, ticho, samotu, ústraní, a otevřít se podmínkám, které jsou pro náš život „mimořádné“. A to navíc dlouhodobě. Člověka to nutí jít „víc na podstatu“ a uvědomovat si, co je vlastně v našem povolání i v životě nejdůležitější. Když jsme zakotvené v hloubce svého srdce, tak nás nic vnějšího, co se děje okolo, nemusí určovat, nebo dokonce nějak ničit, protože máme těžiště jinde, hlouběji...

Napadlo vás někdy, že se projekt nepovede dokončit?

Asi to byla jedna z těch největších výzev, která před námi stála. Mnoho lidí nás od tohoto projektu zrazovalo, i ti, kterých jsme si vážily. Musely jsme se opřít o to, že jsme se za to dlouho v komunitě modlily, opakovaně to rozlišovaly a pak vždy jednomyslně schválily. Prostě jsme věřily, že nás Bůh touto cestou vede, a tak jsme se rozhodly v důvěře po ní vykročit a jít...

Co je s vaším bývalým klášterem teď? Nestýská se vám?

Náš pražský klášter jsme nekomerčně prodaly našim bratřím bosým karmelitánům. Docela nás překvapilo, že se nám vůbec nestýská. Vnímáme, že Drasty jsou opravdu „místem života“ a že zde máme být. Praha už nám přijde – vzhledem k intenzitě a množství prožitků zde v Drastech – jako vzdálená minulost.

Na co jste nejvíce pyšné?

Možná bych spíš řekla, že máme radost, než že jsme „pyšné“… Máme radost z toho, že velký kus obnovy areálu je již za námi. Když se díváme na fotky dvora, jak vypadal při jeho koupi, tedy před 6 lety, a jak vypadá dnes, připadá nám to úplně neuvěřitelné... Jsme moc rády, že jsme tím prošly, že jsme poznaly množství velkodušných lidí a že areál pomalu začíná sloužit účelu, pro který jsme ho budovaly.

Co máte v plánu do budoucna?

Ještě nás čekají dokončovací práce v areálu a na pozemku, které budou trvat ještě asi dva roky, ale už se moc těšíme, až se budeme moci vrátit k našemu obvyklému způsobu života. Máme radost, že už teď mohou do Drast přijíždět hosté a poutníci do domu pro hosty, na mši, na pouť, návštěvu...

Jak probíhalo financování projektu?

Základní kapitál na stavbu tvořila částka z prodeje hradčanského kláštera. Jelikož však byl, jak už jsem zmínila, nekomerční, od začátku jsme věděly, že na celou obnovu nám tyto finance nevystačí. Proto jsme se co nejvíc prací snažily a snažíme dělat brigádně a také jsme začaly finance aktivně shánět. A štědrost dobrodinců nás nepřestává dojímat – bez jejich pomoci by obnova nebyla možná.

Pokud byste chtěli na budování kláštera přispět, můžete tak učinit přes webové stránky tohoto kláštera, stále probíhá také internetová sbírka.

S jakými ohlasy na váš projekt se setkáváte?

Na začátku, kdy se náš počin mnohým jevil jako bláznovství, byly ohlasy dost rozporuplné. Pak se ale začaly množit ohlasy moc krásné a povzbudivé. Občas se objeví i nějaká kritika, ale to je asi docela normální. Tam je, myslím, důležité rozlišit, jestli jde o znamení, že něco je opravdu třeba revidovat, nebo prostě o něčí subjektivní pohled, na který má právo, ale kterým není potřeba se řídit. Hlavně ale vnímáme velikou podporu a moc za to děkujeme!

Co byste vzkázaly ostatním, kteří by se chtěli do podobného projektu pustit?

Určitě je třeba k tomu přistupovat s pokorou. My jsme se jako komunita rozhodly přestěhovat, protože jsme vnímaly, že v Praze kvůli malému pozemku tak trochu „živoříme“. Stěhování pro nás bylo jakoby nové povolání k životu. Už před Drasty jsme měly několik pozemků, o kterých jsme vážně uvažovaly. Ale pak se vždy objevila nějaká závažná překážka. Proto jsme si daly jako rozlišovací znamení toto: když se dveře otevřou a přes všechny překážky, které budeme muset řešit, zůstanou otevřené, je to znamení, že je to pozemek, na který nás Bůh zve, a že to jako komunita zvládneme. Celá ta cesta hledání a rozlišování pro nás byla hlubokou zkušeností a mnohému jsme se na ní naučily.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.