Kráska z Ostravy popsala skutečný život na farmě. „Není to jednoduché, ale jako zemědělci držíme při sobě,“ říká

Kláro, co vlastně obnáší vaše práce?

Věnujeme se jak rostlinné, tak živočišné výrobě. Co se týče rostlinné výroby tak se jedná o pěstování pšenice, řepky olejky, sóji a kukuřice. Mimo to se zabýváme chovem masného skotu, momentálně se staráme o přibližně 40 kusů dobytka.

A jak vypadá váš běžný den?

Teď v zimě jsou dny víceméně obdobné. Ráno a večer je třeba obstarat dobytek, toho se obvykle chopí manžel s nejstarší dcerkou, kterou to moc baví. Někdy mu pomáháme všichni, jindy se zase podle potřeby prostřídáme. Přes den pak většinou manžel se svým tatínkem dělá všemožné údržby, opravy nebo zkrátka to, co je momentálně zapotřebí, já se starám o děti. S příchodem jara začíná prací výrazně přibývat, a to je pak každý den úplně jiný. Jednou se seje, podruhé stříká, jindy jsou senáže, sena, pak žně, siláže… a tak bych mohla pokračovat. To už je pak Vašek s taťkou na poli téměř celé dny a já se jim taky snažím pomáhat co se dá. A tohle nás na zemědělství oba hrozně baví, že žádný den není stejný a pořád je vlastně co dělat.

Proč jste se s manželem rozhodli, věnovat se zemědělství jako rodinné profesi?

Manžel v tomhle vyrůstal už od malička. S taťkou a mladším bráchou se starali převážně o práci na poli, sestry o koně a maminka prodávala mléko plus se starala i o krávy. Já jsem doposud manželovi spíše pomáhala. Dříve po škole, pak po práci a teď při mateřské dovolené. Chtěli bychom se spolu více zaměřit na prodej hovězího masa a plánujeme tedy v blízké době výstavbu bourárny. Jestli nám vše klapne a bude vše fungovat, jak bychom si přáli, je teprve ve hvězdách. 

Zvládáte bez problému skloubit péči o tři děti a farmu?

S první dcerkou bylo samozřejmě vše o hodně jednodušší a většinu věcí jsme spolu krásně zvládaly. S dvojčátky už to tak lehké není, zvlášť když jsou ještě malincí. Věřím, že čím starší budou, tím víc toho budeme zase společně zvládat, ale na nějakou dobu je teď manželovou pravou rukou právě nejstarší dcerka, která zatím tatínkovi pomáhá s velkým nadšením.

V zemědělství jsou momentálně klíčovým nástrojem dotace. Dokážete si představit, že by zemědělství fungovalo bez nich?

Ano fungovalo, avšak s jedním velkým ale. Ceny komodit by musely úměrně růst s inflací, jak je tomu ve všech ostatních odvětvích, které něco vyrábí. Před 20 ti lety byla cena pšenice skoro stejná jako je dnes, přitom stroje, cena práce, postřiků nebo například hnojiv vzrostla několikanásobně. Takže ano, zemědělství by fungovalo, ale muselo by se dotovat například potravinářství, jelikož jídlo by stálo také násobně víc.

A vy jste s mužem o dotace žádali?

Vzhledem k tomu, že je dnešní zemědělství na dotacích závislé, tak ano, často o ně žádáme.

Jak obtížné je na ně dosáhnout a poté je získat?

Dotace jsou rozděleny do kategorií – přímé platby a investiční dotace. Na přímé platby je poměrně jednoduché dosáhnout, stačí vyplnit žádost a poté splňovat určité podmínky, kterých je sice mnoho, ale dá se na ně dosáhnout. S investičními dotacemi je to o poznání složitější, nákladnější a kontrolovanější. Na ty je docela obtížné dosáhnout a následně pak myslet na to, aby byly všechny podmínky dodržovány a nedošlo k nějaké chybě, která by mohla o dotaci připravit.

Kdyby se dotace zcela zrušily, udrželi by se na trhu malí a střední zemědělci?

Jelikož ceny komodit neodpovídají jejich skutečné hodnotě, tak by se nejspíše neudrželi žádní zemědělci.

Pociťujete mezi malými zemědělci solidaritu?

Převážná většina zemědělců v našem okolí při sobě drží, navzájem se nepřeplácejí a když je potřeba tak si rádi vypomůžou, ale jak je tomu asi v každém odvětví najdou se samozřejmě i výjimky.

Co říkáte na současné výkupní ceny zemědělských komodit?

Ceny jsou bohužel vzhledem k nákladům dost nízké. Produkty, které se dají dobře zhodnotit, jsou ty, které jsou prodány přímo z farmy koncovým zákazníkům. Oproti prodeji do obchodu, kde si řetězce leckdy berou i 100% marži.

A jaký je váš názor na nízké výkupní ceny? Máte nějakou strategii, jak se proti nim bránit?

Strategii máme docela jednoduchou – nedovážet zboží ze třetích zemí, kde se kvůli tomu kácí pralesy, ničí životní prostředí a ceny jsou pochopitelně nižší, jelikož pěstování nemusí splňovat takové normy jako u nás.

Jak si usnadňujete práci na farmě?

Na statku je největším pomocníkem malý kloubový nakladač, kterým si pomáháme při většině prací, ať už to je dovážka krmiva nebo slámy a následné stlaní, nakládání balíků, hnojiv apod. Práce na poli je oproti dřívějšku jednodušší díky moderním technologiím, které dnešní technika zvládá (práce pomocí variabilního dávkování hnojiv, sekční kontroly atp.)

Přemýšleli jste s manželem někdy o tom, že byste přešli na jiný způsob obživy?

Jsou dny kdy se třeba úplně nedaří, například poruchy na strojích, když se to zrovna nejmíň hodí nebo když počasí dlouhodobě nepřeje a člověk pak jenom vidí, jak po celém roce práce očekávané výnosy klesají den za dnem a podobně. To pak slyším často, jak by bylo v klasickém zaměstnání líp. Nebo například situace po loňské sezóně, kdy se nemalá část úrody prodala překupníkovi, který pak zkrachoval a peníze z ní už nejspíš nikdy nikdo neuvidí. To má pak chuť s takovým podnikáním seknout myslím každý. Ale abych pravdu řekla, moc si neumím představit, že by k tomu někdy opravdu došlo.

Máte nějakou radu pro mladé lidi, kteří by chtěli začít podnikat v zemědělství?

Začínat se zemědělčením úplně od nuly si neumíme popravdě moc představit. Jsou poskytovány dotace pro začínající zemědělce, avšak i u nich je třeba splňovat minimální velikost podniku a spoustu podmínek. Věříme ale tomu, že když člověk opravdu chce, tak se dá zvládnout všechno. Takže každému, kdo se do toho pustí, přejeme hodně štěstí, pevné nervy a ať pšenka kvete!

Kláro, díky moc za rozhovor.

Není vůbec za co, také děkuji.