Ztrhaní milionáři, kteří si připadají chudí. Takový je dnes život mnoha Čechů

Co je doma, to se počítá

Částečně za to asi může pozůstatek zvyklostí z dob socialismu, částečně určitá lidská touha vlastnit. Faktem ale je, že jakýmsi symbolem společenského postavení je vlastnit určité movité či nemovité předměty. Z hlediska toho zřejmě finančně nejvíce nákladného se pak jedná o automobil a bydlení. Bydlení buď formou bytu nebo ještě lépe rodinného domu. A automobil alespoň jeden, lépe však dva nebo i více. Aby měl každý v rodině k dispozici svůj. Takové vlastnictví se stává v dnešní době standardem. Mohli jsme si toho všimnout například na bizarní protestní akci „Proti chudobě“, která byla realizována pomocí spanilé jízdy automobily. Zcela bez nadsázky tak lze říci, že většina těchto chudých protestujících si zapomněla všimnout toho, že jsou milionáři. Přesto si však chudí připadají. Proč tomu tak je? Odpověď je možná jednodušší, než se zdá.

Sousedova koza ne a ne chcípnout

Své bohatství posuzujeme v relativním srovnání s okolím. Pokud tedy vidíme kolem sebe, že se ostatní mají lépe než my, pravděpodobně si můžeme připadat chudí. Je proto běžné, že pocitem chudoby obvykle netrpí lidé, kteří častěji cestují mimo hranice Evropy a poznávají, jaký je život v jiných zemích na této planetě, kde lidé neměli tolik štěstí narodit se do ekonomického nadbytku. V takovém srovnání si pak můžeme připadat bohatí už jen proto, že máme co jíst, co na sebe a kde přečkat noc. Důvodů, proč lidé propadají negativním pocitům, je však ještě více. Tím prvním, který je zcela absurdní, avšak nejvíce rozšířený, je tzv. indukovaný pocit. Tedy vyvolaný uměle někým jiným.

Stokrát omílaná lež se stane pravdou

Někteří politici v posledních letech (a to nejen u nás) zjistili, že na vyvolávání frustrace, strachu a naštvanosti se dají poměrně snadno získat politické body. A politické body, to jsou peníze. Politik, kterému se povede dostat do parlamentu, inkasuje za každý hlas, který obdržel, poměrně hezké peníze. Za ty si pak může dopřávat blahobyt, který s chudobou a zmarem, který kázal, má jen pramálo společného. Vyvolávání pocitu chudoby v lidech, kterým jinak nic nechybí, bohužel dopadá stále častěji na úrodnou půdu a ve společnosti se projevuje značným úpadkem nálady. Pokud se však zeptáme lidí, zda dokážou definovat, v čem přesně jsou chudí či co konkrétního jim chybí, obvykle jim dojdou slova. Zkrátka a dobře v lidech vzniká taková ta neopodstatněná naštvanost. Něco nás štve a my vlastně nevíme proč. Neuvědomujeme si, že do nás negativní emoce pumpuje nejspíš zrovna náš „oblíbenec“, kterého sledujeme někde na sociálních sítích, a nebo třeba i náš dobrý kamarád, který nám posílá různé negativní emaily slibující jen zmar a beznaděj.

Hypotéka jako velký alkoholový večírek

V mnoha případech se však do spárů chudoby může člověk dostat i zcela dobrovolně, a to i v situaci, kdy je sám vlastníkem velkého bohatství. V dnešní době jsou to nejčastěji závazky formou hypotéky, do kterých se po hlavě uchylují mladí lidé v naději, že tím bude již vše vyřešeno a nebudou se muset bát, kde budou v budoucnu bydlet. Zapomínají, že placení hypotéky se od plateb za nájemní bydlení zas tak zásadním způsobem neliší. Zapomínají také, že odkládání radostí a požitků na čas, až bude hypotéka splacena, možná také nemusí být to pravé ořechové. Ve chvíli, kdy pak dojde například ke zvýšení úrokových sazeb (k čemuž došlo nedávno), splátka hypotéky po konci fixace stoupne a mladí majitelé nemovitosti se dostávají do obrovského tlaku. Mnohdy si pak musejí hledat další práci a výrazně omezovat kvalitu svého života. A ano, v tuto chvíli skutečně začnou být chudí. Majetek, který vlastní, jim již nepřináší tu radost, kterou přinesl, když jej pořizovali. Vlastnictví bytu nebo domu je již normalitou, na kterou si zvykli, a zůstal jen závazek. Závazek, jehož jsou otrokem. Až do vykoupení.

Jde to i jinak, ale odvaha chybí

Díky svobodě dnešní společnosti se nabízí lidem mnoho alternativních cest, jak se životem naložit. Bydlení je možno pořizovat v malém či využívat různých alternativních cest. Mnozí si staví například menší modulové domky na pozemcích rodičů. Někteří dobrodruzi cestují po světě v karavanu. Jiní si přestaví podkroví ve vícegeneračním domě. A mnoho dalších zůstává zkrátka a dobře v nájmu. A třeba někde na kraji města, aby ušetřili. K dopravě do práce využijí hromadnou dopravu a volný čas mohou s radostí trávit cestováním, na které zbývá spousta peněz. Jen zkrátka nemají ten pocit vlastnictví. To, že nemovitost, ve které bydlím, mi říká pane. Často však takoví lidé mohou žít na úrovni odpovídající jejich příjmu, neboť nemusí většinu tohoto příjmu odevzdávat na splátky hypoték. Mohou si pak pocit bohatství užívat de facto po celý svůj život.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.