Předčasně ukončil smlouvu. Dodavatel si za to neprávem naúčtoval 150 tisíc

Nedejte se

Pokud má spotřebitel problém se svým dodavatelem či zprostředkovatelem, existuje několik způsobů, jak to řešit. Jedním z nich je samozřejmě soudní cesta. Druhou variantou je podat na Energetický regulační úřad návrh na spor. Počet lidí, kteří volí tuto cestu, po energetické krizi skokově vzrostl, a to více než čtyřikrát. Spotřebitelé jsou totiž po energetické krizi poučenější. Při řešení svých problémů jsou důslednější a ochotnější absolvovat i formální spor, kterým se mohou reálně domoci svých práv.

Někteří dodavatelé přitvrzují

Přibývá specifických a složitějších případů způsobených často neférovými či přímo protizákonnými praktikami některých dodavatelů. Nejzávadnější případy přitom typicky nejsou doménou všech na trhu, ale mají je na svědomí jednotky obchodníků, kteří často využívají zprostředkovatele na úrovni podomních prodejců.

Od nás jen tak neodejdete

Dodavatelé mají rovněž tendenci si své stávající zákazníky za každou cenu udržet, někteří jim proto znesnadňují předčasné ukončení smlouvy. ERÚ se ve zvýšené míře setkával s uplatňováním jak „standardní“ smluvní pokuty, tak náhrady škody. V některých případech pak výsledná sankce překročila dokonce stotisícovou hranici.

Pokud si to dodavatel sjedná přímo ve smlouvě, může po spotřebiteli při jejím předčasném ukončení opravdu požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody. Na ERÚ se však obrací i spotřebitelé, jejichž obchodník takovou možnost ve smlouvě sjednanou nemá. Jeden klient měl dokonce zaplatit celkem 150 tisíc korun, přičemž samotná smluvní pokuta byla v jednotkách tisíc. Výše náhrady škody přitom musí odpovídat přímé hospodářské ztrátě obchodníka způsobené odchodem zákazníka. Tu částka 150 tisíc vysoce převyšuje.

Pro korunu si nechají koleno vrtat

Nejčastějším tématem spotřebitelských podání i návrhů na sporná řízení byly vloni záležitosti spojené s platbami za energii. Objevovaly se zejména stížnosti na chybějící vyúčtování a na praxi některých dodavatelů, kteří svým zákazníkům nevraceli přeplatky z vyúčtování nebo vrácení přeplatků neustále odkládali. 

Ve druhém pololetí ERÚ opakovaně narážel na situaci, kdy klienty koupil, v rámci tzv. koupě závodu, nový dodavatel. Tím na sebe sice vzal povinnost vrátit jim již dříve vzniklý přeplatek, odvolával se ale na původního obchodníka a odmítal dlužnou částku uhradit. Spotřebitelé pak ve zvýšené míře podávali návrh na spor, který může být prvním krokem k vymáhání peněz formou exekuce.