Jaký je život na nejchladnějším místě světa? Jídlo přimrzlé na vidličce a místo záchodu latrína

Místo, které trhá rekordy

Průměrná zimní teplota v ruské vesnici Ojmjakon je –50 °C, avšak nejnižší teplota v historii, která zde byla naměřena roku 1926, sahá ještě mnohem níž, a to k –71,2 °C. Nejkratší prosincový den trvá pouze 3 hodiny, zato v létě vás zde čekají bílé noci.

Nejedná se však pouze o nejchladnější obydlené místo světa, ale také o místo s nejvyššími výkyvy teplot v průběhu roku. Ojmjakon je tak jedním z mála oblastí na světě, kde roční výkyvy teplot překonávají 100 °C. Stejně tak během letních dní zde může být přes den až 30 °C a v noci pod nulou.

Potomci pastevců sobů

Obyvatelé vesnice jsou potomky pastevců sobů z Jakutska, pro které bylo toto místo zastávkou na jejich cestě. Tyto pastevce však neměly v lásce sovětské úřady, jelikož bylo velmi těžké je kontrolovat. Byli proto nuceni opustit svůj dosavadní způsob života a postupně vytvořili trvalé osídlení. Sověti zde začali kolektivizaci, postavili kolchozy a školy, a tak vznikla uprostřed tajgy vesnice Ojmjakon.

Ryby zmrznou hned po vylovení

Nabízí se otázka, čím se mohou lidé v takto nehostinných podmínkách živit. Je pochopitelné, že pěstování plodin zde nepřichází v úvahu, místní obyvatelé jsou v tomto ohledu tedy závislí na dovozu. Sami si dokáží obstarat jídlo pomocí rybolovu, chovem dobytka a lovu divoké zvěře.

Chovají především krávy, které mají vytápěné chlévy, a pasou jakutské koně, kterým zima nevadí. Koňské maso místní prodávají, a jelikož má údajně velmi jemnou chuť, je o něj nebývalý zájem. Prodej koňského masa je tak pro místní hlavním zdrojem příjmů. Rybolov je zde také velmi populární, zajímavostí je, že ryba zmrzne hned po vylovení z vody.

Problém je s auty i hroby pro mrtvé

I když se může zdát, že je zde život kvůli nízkým teplotám prakticky nemožný, funguje zde knihovna, nemocnice, jesle, pekárna, obchod, tělocvična i škola. Do té chodí děti i v mrazech. Omluvenku mají, až když teploměr klesne pod –55 °C. V takto nízkých teplotách totiž začíná zamrzat i inkoust v perech. Během druhé světové války zde bylo nedaleko vesnice vybudováno také letiště.

Přestože zde mají obyvatelé to základní, co potřebují, moderní vybavení či technologie tady prakticky nejsou. Pokud lidé jezdí autem, motor během svého vyřizování či nákupu nevypínají, protože by ho už také nemuseli nastartovat. Mimo aut se zde místní dopravují pomocí saní. Ačkoliv jsou vybavení kožešinami, péřovými bundami či botami ze sobí kůže, i tak se mnohdy nevyhnou omrzlinám. Když si zde člověk odplivne, ze sliny je led dřív, než dopadne na zem.

Velkým problémem je například také pochovávání mrtvých, země je tu hluboce zmrzlá, tudíž je velmi obtížné hrob vykopat. Většinou se země musí několik dní ohřívat ohněm, aby do ní bylo možné kopat.

Místo toalety dřevěná latrína

Vesnice je vybudována na permafrostu, trvale zmrzlé půdě, proto zde není vodovod ani kanalizace.

S pitnou vodou to zde není jednoduché, lidé ji získávají pomocí roztátého ledu. Na druhou stranu má podle místních tato voda neobyčejnou kvalitu a křišťálovou čistotu, které voda ve městě nikdy nedosáhne. Absence kanalizace znamená, že je před každým domem dřevěná latrína, kterou musí obyvatelé navštívit, pokud chtějí vykonat potřebu. Podobná latrína se nachází také před školou.

Na ústřední topení zapomeňte

Ústřední topení pro obyvatele zde neexistuje. Uprostřed vesnice se sice nachází kotel ústředního topení na uhlí, ten však vyhřívá jen čtyři administrativní budovy. Vesničané se tak musí s mrazy vypořádat sami, jelikož bez neustálé přítomnosti tepla by nepřežili. Každá rodina si sama topí dřevem, které získává z tajgy. O tuto těžbu se starají mladí muži z vesnice, na kterých závisí přežití jejich spoluobčanů.

Přitahuje lidi jako magnet

I když se toto místo může zdát někomu jako zlý sen, místní na něj nedají dopustit a řada z nich zde prožije doslova celý život. Pokud lidé odejdou, stýská se jim po čistém vzduchu a křišťálové vodě. Ačkoliv se zdá, že toto místo uvázlo v jiném století, je zde také přístup ke kultuře. Ve vesnici se nachází hned dvě muzea. První z nich se zabývá místní historií, druhé se jmenuje muzeum GULAG a je zaměřeno na ruské spisovatele, kteří skončili v gulagu.

Může být ještě hůř

Ačkoliv se může zdát, že to není možné, existuje ještě chladnější místo, než je vesnice Ojmjakon. Tím je ruská výzkumná stanice Vostok na Antarktidě, která je považována za nechladnější místo na planetě. V roce 1983 zde byla naměřena teplota –89,2 °C. Nejvyšší teplota, která zde byla kdy naměřena, je –13 °C. Přežít na tomto místě je velkou výzvou, a to jak z psychického, tak z fyzického hlediska. Jen samotná aklimatizace zde trvá tři měsíce. Obytná budova, kde žijí výzkumníci, je zasypána ve dvou metrech sněhu a není v ní přirozené světlo. Zajímavostí je, že během 60 let, po které tato výzkumná stanice funguje, v ní zimovalo pouze 7 žen.

Dokážete si představit život na takto extrémně chladných místech?

Ano.

Ne.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.