Problémový pozemek ve svahu nikdo nechtěl. Lenka s Jiřím na něm přesto dokázali postavit luxusní dřevostavbu

Nenechte si ujít:

Navštívili jsme Lenku a Jiřího, sympatický pár z jižní Moravy, který se nebojí žádné výzvy. Právě naopak. Do jedné takové se spolu před pár lety pustili. Rozhodli se koupit velký, svažitý a neudržovaný pozemek. Proč pan majitel varuje před spoluprací s architekty? Jak netradičně narazili na stavební firmu? Čím dřevostavbu vytápí? A proč odmítli fotovoltaiku a klimatizaci? To a mnohem více se dozvíte v dnešním exkluzivním rozhovoru se samotnými majiteli.

Lenko, Jiří, odkud pocházíte a jak celý váš příběh začal?

Jiří: Je to jedna velká série šťastných náhod a malých zázraků. Oba jsme z jižní Moravy, ale dohromady nás svedla naše minulá práce. Bydleli jsme spolu v Brně v podnájmu, ale věděli jsme, že je to jen provizorní a dočasné řešení. Chtěli jsme někam do přírody, a hlavně do vlastního domu.

Když jste vybírali pozemek, měli jste nějaká kritéria?

Jiří: Hledali jsme cokoliv, kde bychom mohli nerušeně bydlet. A tohle byl jeden velký zázrak – našli jsme velký a krásně situovaný pozemek s výhledem, ale svažitý, se zanedbanou zahradou, kde nebyla voda, elektřina, nevedla tam přístupová cesta. Navíc je tady ochranné pásmo vysokého napětí, takže nešlo situovat dům kamkoliv. Byla to samá omezení, která by všechny ostatní zájemce odradila. Ale my jsme to brali jako výzvu.

Kde jste vlastně našli takový pozemek?

Jiří: Hledali jsme na internetu, kde jsme v nabídce běžné realitky objevili tento pozemek. Byl s ohledem na rozlohu za relativně dobrou cenu.

Jak je možné, že jste narazili na tak výhodnou koupi?

Jiří: Nikdo tento pozemek asi nechtěl. Jak jsem zmiňoval, nebyla sem vybudovaná příjezdová cesta, nebyly tu sítě, a navíc to byla naprosto zarostlá a neprostupná džungle.

Stavební povolení jste si vyřizovali sami? Jak dlouho to trvalo?

Jiří: Ano. Byl jsem připraven na mnohé komplikace a dlouhé lhůty, ale my osobně jsme se setkali s opravdu profesionálním a vstřícným přístupem všech úřadů, které to řešily. Trvalo to asi dva měsíce a měli jsme štěstí, že jsme na úřadech potkali normální lidi, kteří nehledali důvody, proč ne, ale spíš poradili, jak ano. Celé to trvalo asi dva měsíce.

Volba dřevostavby tedy vycházela z výběru pozemku, chápu to správně?

Jiří: Ano, tohle místo nám přesně řeklo, že tahat sem cihly a beton je absurdní, když jsme tady obklopeni stromy a zelení. Věřili jsme od začátku dřevostavbě a vůbec nás ani nenapadlo, že by v tomhle místě měl stát zděný dům.

Na překrásné záběry dřevostavby ze vzduchu se můžete podívat na videu níže.

Co na to vaše okolí? Většina lidí stále zastává názor, že „cihla je cihla“...

Jiří: Myslím si, že to tvrdí pouze ti, co nemají s bydlením v dřevostavbě žádnou zkušenost.

Dům jste si navrhovali sami nebo jste spolupracovali s architektem?

Jiří: Oslovil jsem známého architekta, aby nám navrhnul dřevostavbu přímo pro tento pozemek, což byla jedna z asi tří největších chyb v mém životě. Zkušenost to byla nepříjemná, trvalo to dva roky, stálo to nemalé peníze a výsledkem byl projekt komplikovaného domu, který nechtěla žádná z oslovených firem (20 z celé ČR) postavit. Všichni nám říkali, že architekt zbytečně vymýšlí něco, co je už dávno vymyšleno, že to bude drahé a nebude to fungovat.

Měli jste tedy zaplacený projekt, který byl k ničemu?

Jiří: Přesně tak. My jsme nechtěli žádný architektonický skvost, chtěli jsme něco útulného, co by bylo zasazené a nenápadné v daném území. Žádné jiné zadání v podstatě nebylo. Na základě tohoto projektu jsme sice získali stavební povolení, ale nebyli jsme schopni sehnat žádnou firmu, která by byla ochotna to postavit. Takže jsme projekt hodili do koše, protože tudy cesta nevedla, a začali úplně znovu.

Jsem zvědavá. Jak jste tuto situaci vyřešili?

Jiří: Po této nemilé zkušenosti jsme začali z druhého konce. Na internetu jsme v referencích a galeriích firem hledali nějakou již postavenou dřevostavbu, která by se aspoň trochu podobala tomu, co jsme si představovali. A našli jsme dům, který postavila firma Dřevo-House a který jako by z oka vypadl naší představě. Oslovili jsme pana jednatele, se kterým jsme jednali už předtím v rámci prvního projektu, jestli nám může dát kontakt na majitele, kteří si dům nechali postavit. S majitelkou jsme se domluvili na návštěvě, paní byla s domem nadšená a s firmou velice spokojená, tak jsme se pro tuto cestu rozhodli.

Takže bydlíte v domě, který si navrhl podle svých představ někdo jiný?

Jiří: Ano, je to tak. Je to dřevostavba podle individuálního projektu, ne typová. Poprosili jsme jen o malé dílčí změny dispozice, ale jinak zůstalo vše stejné – obvodové stěny, velikost, rozložení místností, změnily se jen nějaké drobnosti. Zásadní změnou byla fasáda, oproti originálu jsme ji chtěli obložit sibiřským modřínem, aby stavba co nejvíce splynula s přírodou.

Jak reagovala firma na váš pozemek připomínající džungli?

Jiří: Pozvali jsme pana jednatele k nám a poprosili ho, že bychom chtěli námi vybranou dřevostavbu postavit tady (s nějakými nepodstatnými úpravami). Rozhlédl se a řekl, že je to i pro něj výzva, že místo je krásné, my jsme mu sympatičtí a že se do toho pustí.

Jak poté probíhala spolupráce s firmou?

Jiří: Jednou přijel obchodní zástupce na náš pozemek a následně jsem už já jezdil k nim jen upřesňovat detaily. Firma byla tak vstřícná, že začala kopat základy a dělat základovou desku ještě před tím, než jsme měli podepsanou smlouvu. Potřebovali to stihnout, bylo ideální počasí. V listopadu byla hotová základová deska a my jsme ještě ani neměli smlouvu o dílo.

Kdy jste začali stavět?

Jiří: V listopadu 2021 udělala firma základovou desku a od 1. 2. 2022 začali stavět, a to takto: kamion přivezl materiál na silnici na vrcholu kopce. Tam traktorbagr s vidlemi nabral materiál na vlečku traktoru, který potřebné hromady profilů a dřeva odvezl polní cestou k pozemku. Tam to opět traktorbagr nabral a přemístil na místo stavby. V půlce května byla dřevostavba kompletně hotová, bylo to neskutečně rychlé. Se stavební firmou máme jen samé dobré zkušenosti, nemáme vůbec nic, co bychom jim s Lenkou vytkli.

Oni ale staví dřevostavby ve výrobní hale, ne na staveništi. Chápu to dobře, že udělali výjimku?

Jiří: Tady to prostě jinak nešlo. Kvůli nezpevněné cestě sem žádný kamion ani jeřáb přijet nemohl, takže všechno vznikalo na místě. Jsme rádi, že v tomto případě firma udělala výjimku a byla ochotna tuto komplikaci podstoupit.

Měli jste nějaký svůj externí stavební dozor?

Jiří: Neměli. S firmou byla tak výborná spolupráce, že jsme ho nepotřebovali. Měli svého stavbyvedoucího, který tu byl denně a na vše dohlížel, střídaly se tady sehrané party řemeslníků a vedl se stavební deník. Když jsme to viděli, necítili jsme potřebu sem angažovat někoho dalšího. Navíc byla zrovna pandemie, takže jsme měli možnost na stavbě v podstatě denně být a vidět všechny činnosti osobně.

Stavěli jste dům na klíč?

Jiří: Na dokončení. Vše zásadní bylo v podstatě hotové, sami jsme si pak dělali podlahy, obklady, sanitu, osazení vnitřních dveří a kuchyňskou linku.

Uspořádejme si informace. Měli jste nějaký časový harmonogram?

Jiří: Pozemek jsme koupili v létě 2017. Od té doby začala spolupráce s architektem a projektantem, což nás zdrželo dva roky. Na jaře 2019 jsme měli projekt a stavební povolení a začali jsme hledat firmu, která by byla ochotna dům postavit. Trvalo to rok. Na jaře 2020 jsem našel náš budoucí dům, o prázdninách jsme se na něj byli podívat a v září jsme se dohodli na spolupráci s firmou. Byla tam veliká výhoda, že věděli, do čeho jdou, že jsme jim nepředložili nějaký cizí – nerealizovatelný projekt. Stavěli dřevostavbu, kterou už jednou stavěli, a měli k tomu všechny podklady a plány, které potřebovali.

Jaké máte v domě technologie? Čím topíte?

Jiří: Máme jen čističku, hybridní kotel na ohřev teplé vody, technologii na úpravu vody z vrtu a elektrické podlahové vytápění (rohož). To ale téměř nepoužíváme, máme mastková krbová kamna, díky kterým za celou zimu protopíme jen tři kubíky dřeva. To nám nikdo nevěří. Jsou to akumulační kamna z kovového skeletu obloženého mastkem. Kamna mají výkon 3 kW, což na vytopení celé dřevostavby naprosto stačí.

Jaký máte v domě komfort, když si topíte kamny?

Jiří: Přes den netopíme, když přijdeme z práce, je doma asi 19–20 °C, po zatopení je tady večer 23 °C, do rána to klesne na 21 °C. Přes den teplota postupně klesne na 19 a zase dokola. Takže pokud nejsou kruté mrazy, topíme asi 6 hodin denně, a to stačí třikrát přiložit. Elektřinu v podlaze jsme zatím téměř nevyužili. Možná kdybychom jeli na delší dobu pryč, necháme to tady alespoň temperovat, aby to zde nepromrznulo.

Neuvažovali jste nad tím, že byste mohli získávat elektřinu z fotovoltaiky?

Jiří: Byla to jedna z variant, když jsme ještě neměli jisté napojení na elektrickou síť, ale ty ostrovní systémy jsou ještě relativně drahé a pro celoroční použití ne úplně vyhovující. Klasické solární panely pro vylepšení energetické bilance jsme nechtěli, zde uprostřed zeleně a na zelené střeše by šly zcela proti duchu nenápadné stavby v přírodě. Měsíčně platíme pouze za elektřinu, roční spotřebu máme necelé tři MWh, žádné další náklady na energie kromě dřeva na topení nemáme.

A co přehřívání? Proč jste nechtěli investovat do klimatizace?

Jiří: Klimatizaci jsme nechtěli, obecně ji nepovažujeme za zdravou a nezbytně nutnou. Také jsme byli firmou ujištěni, že jsou izolace v domě dostatečně kvalitní. Tepelný komfort je v naší dřevostavbě v zimě i v létě ideální.

Čím to je, že se váš dům nepřehřívá?

Jiří: Je to kombinace výborné izolace, provětrávané fasády (difúzně otevřená) a zelené střechy, která je další izolační vrstvou. Od začátku jsme věděli, že bychom ji chtěli, bylo potřeba upravit kvůli tomu nosnost. Největší radost máme v létě z jasanu před okny, který funguje jako přírodní stínidlo a dřevostavbu od slunce krásně odcloní. Když byla letos o prázdninách ta vedra, venku bylo 37 a v domě příjemných 24 stupňů. Jakmile večer zajde slunce, vyvětráme přes noc a ráno je tam zase příjemných 18.

Jak je to s úložnými prostory – máte jich dostatek?

Jiří: Tím, že jsme dva, nemáme moc věcí. Ve vstupní místnosti máme vestavěné skříně, kde jsou bundy, kabáty a podobně. Další vestavěná skříň s oblečením je v ložnici. Dekorace a podobně máme v technické místnosti, je tam regálová stěna plná krabic. Ještě máme výhodu v tom, že tady stála původní chata, takže jsem z ní udělal dílnu, je to takový zahradní domek s nářadím a podobně. Plus ještě máme prostory v garáži.

Dokázali byste po třech letech bydlení v dřevostavbě říct, jaké má výhody a nevýhody a zda byla dobrou volbou?

Jiří: Jako největší plus vidím rychlost výstavby, ta stavba rostla před očima každý den. Byla postavena za 3 měsíce, o měsíc později už jsme se sem stěhovali. Nadšení jsme i z tepelného komfortu v zimě i v létě. A nevýhody... vůbec nic mě nenapadá. V případě patrové stavby by mohl být problém s akustickým hlukem, ale u nás s přízemní dřevostavbou je ticho venku i vevnitř. Po třech letech nevidím jedinou nevýhodu dřevostavby oproti zděnému domu.

Je něco, co vás během procesu výstavby příjemně překvapilo?

Jiří: Na pozemku byl vyhloubený vrt. Měli jsme radost, že je tu voda. Nicméně jsme zjistili, že je pramen vyschlý. Sehnali jsme proutkaře a začali jsme vrtat do 30 m, pak až do 60 m a nic. Díky známým jsme ale měli výbornou smlouvu s vrtaři – když vodu nenajdou, nic neplatíme. To už se dneska taky nedělá. Pak pročistili starý vrt, který byl mělký, odvrtali ho do nějakých 40 m s tím, že tam trochu něco je, ale že je to málo. Nicméně se stal zázrak a první 60m vrt se najednou probral a my měli vodu. Řekli nám, že můžeme čerpat až 900 litrů denně. Udělala se akumulační nádrž a bylo to. To jsou věci mezi nebem a zemí.

Více informací o tom, jak majitelé odůvodňují náhle tekoucí pramen, se dozvíte ve fotogalerii.

Co pro vás bylo na celém procesu výstavby nejvíce stresující?

Lenka: Stresující během stavby nebylo v podstatě nic, protože ji dělali profesionálové a věděli, jak si poradit s případnými nečekanými problémy. Pro nás byl spíše těžký ten začátek před tím – museli jsme řešit zasíťování, vůbec nic tu nebylo a nebyla jistota, že se nám to podaří.

Jiří: Řešili jsme problém, že sem nevede elektřina a nemáme ji kudy dovést. Přitom na hranici pozemku vede vysoké napětí. Proběhlo jednání s dodavatelem elektřiny, který ale nabídl jen to, že si můžeme zakoupit své vlastní trafo, ale s tím, že ho nikdo nepojistí a v případě poškození přepětím nebo bleskem musíme pořídit opět nové na své náklady. To jsme odmítli. Elektřinu se pak podařilo dovést zemí od vzdálené trafostanice, jen bylo potřeba vyřešit souhlasy vlastníků pozemků. Takže tohle byla další těžká fáze, která předcházela stavbě.

Další komplikací byla voda. Když jsme pozemek koupili, byl na něm nezkolaudovaný vrt – trubka do země. Později jsme zjistili, že je vrt mělký a žádná voda do něj nenatékala. S pomocí proutkaře a spolehlivé firmy na vodní vrty se ale nakonec podařilo zdroj vody nalézt. Natéká sice pomalu, ale to jsme vyřešili akumulační nádrží na 900 litrů, která se plní automaticky a ze které čerpáme vodu do domu. Odpadní voda teče do čističky, přečištěná voda se za ní slévá společně s dešťovou vodou ze zelené střechy do další akumulační nádrže, kterou využíváme na zalévání.

Co byste za sebe doporučili nebo poradili lidem, kteří se teprve chystají stavět? Mají celý tento proces před sebou a neví, co je čeká...

Jiří: Pro mě nejhorší zkušenost byly ztracené dva roky s architektem – neříkám neobracet se na architekty, pokud nechcete něco speciálního. Pokud ale stavíte běžnou dřevostavbu, je podle mě jednodušší domlouvat se přímo s firmou, která dřevostavby staví, má své projektanty, osvědčené postupy a technologie. Dnes firmy nemají důvod jít do nějakého rizika, když mají své ověřené konstrukce, skladby a podobně. To byl vlastně asi nejhorší moment – srážka s architektem.

Jak se vám tu vlastně žije?

Jiří: Zcela ideální místo pro žití lidí v našem věku. Kdybychom byli mladí a potřebovali večerní zábavu a společnost nebo měli malé děti a museli je denně vozit do škol a kroužků, viděl bych to asi jinak. Jsme teď ale v životní etapě, že samota, klid a příroda okolo je to, co potřebujeme a oceňujeme.

Doporučili byste dřevostavbu svým známým?

Lucka: Určitě. Jsme tu opravdu moc spokojení.

Velmi děkujeme majitelům za poskytnutý rozhovor pro stavební portál Dřevostavitel a přejeme jim spoustu krásných chvil v jejich nádherné dřevostavbě. Ať se vám tam krásně žije.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »