Dřevo v hlavní roli: záchrana památkově chráněné stavby

Nebát se starého, jen mu dát nový smysl

Staré sýpky, zvonice a kapličky jsou bezesporu ukázkou mistrné práce a zkušeností předchozích generací, ale jejich praktické využití je dnes limitované. Z letité dřevostavby, která se nachází na vašem pozemku, se tak stává spíše přítěž a nemilé břemeno. Záleží tedy, jak se k tomu postavíte. Máme pro vás jeden povedený příklad.

Místo lodí zemědělská prodejna

Ti totiž dokázali starému objektu vtisknout působivou a přitom šetrnou rekonstrukcí nové poslání. A když tak přiblížili budovu v roku 1860 současnosti, zajistili jí vlastně nárok na další život. O jaký objekt šlo? O tzv. boathouse, který s trochou nadsázky můžeme pojmenovat jako garáž pro lodě.

S klášterem za zády

V norském vnitrozemí se přitom jednalo o vcelku běžnou stavbu v okolí vody. Nechávat totiž pramice přes zimu na zamrzlé hladině znamenalo rychle přijít o dopravní prostředek, což se u řek a jezer nevyplácelo. Přes letní měsíce naopak mohly tyto domky, přesahující svým půdorysem do vody, sloužit k uskladnění zemědělské techniky. A takový byl i osud stavení, které stojí jen na dohled od nejzachovalejšího kláštera v celém Norsku, Utsteinu.

Zapomenutá krása na břehu jezera

Majitel přišel k této stavbě trochu náhodou. Pořídil si totiž stavení, ke kterému patřila část klášterní zahrady. Vlastně až dodatečně zjistil, že k němu u břehu jezera patří i památkově chráněný objekt. Rozhodl se, že jej nenechá chátrat, a dodá mu nějaký nový smysl. A protože se věnuje farmaření, přišel s nápadem na vytvoření malé venkovské prodejny domácích výpěstků.

Ne klasický obchod se smíšeným zbožím, ale raději produkty ze své zahrádky, džemy, marmelády, sušené maso. Rekonstruovaný objekt, který slouží jako prodejní místo i sklad, si přitom měl zachovat původní charakter. Památkáři tak neměli žádných výhrad. Hlavní tvůrce Fredrik Ringe a tým Trodahl Arkitekter ale museli pořádně zapracovat, aby se tenhle sen stal skutečností.

Zub času už si trochu ukousnul

Památkově chráněná budova musela být zachována v co nejpůvodnějším stavu a zásahy do jejího provedení nesměly mít invazivní ráz. „Zachovat co největší míru autenticity, ale přitom garantovat, že to nikomu nespadne na hlavu,“ říkali projektanti. Zní to jako vtip? Pravda je taková, že stavbu Klostergarden Boathouse už notně nahlodala voda, bylo proto zapotřebí zpevnit celou jeho konstrukci.

Další, ne menší, výzvou pak bylo zajistit uvnitř interiéru přijatelnou verzi vytápění. Přeci jen, od vody jde chlad. V místě skladu ovoce a zeleniny to jistě nevadí, ale v obchodě nechcete vydechovat páru. Autoři projektu proto osadili interiér sklolaminátem, čímž uvnitř vytvořili uzavřenou buňku. Původní dřevo je tak stále jasně patrné a v některých místech vystupuje na povrch, jako spojení s minulostí.

Cesta k proměně

Dřeva je tu vlastně víc, než původně. Robustní klády k podložení objektu, rámové výstupy po stranách, nová podlaha z hlazených fošen. Do podlahy místy vstupuje i beton, který kryje podlahové vytápění. To byl mimochodem také oříšek, protože bylo zapotřebí počítat s každoročním vzestupem vodní hladiny na jaře.

Kompaktní dílo, které oko potěší

Při rekonstrukční práci bylo v maximální míře využito původní dřevo, které bylo zapotřebí místy ohoblovat. Tam, kde už kvalita původního materiálu mizela, nastoupily nové kusy z nedaleké pily v Riskka. Nová střecha je v kontrastu se starými podkladovými kameny a stěnou, ale dohromady ladí. Dřevěné těleso uvnitř totiž spájí oba prvky dohromady příjemným způsobem v jeden kompaktní celek.

Na hranici mezi pomíjivostí a vytrvalostí tak dokázali díky citlivé práci se dřevem a původní stavbou norští architekti vytvořit inspirující dílko. Zvlášť pro ty, kteří v Norsku neví, jak naložit s „nechtěným“ památkovým objektem na svém pozemku. Nemusí chátrat ani mizet, stačí mu jen dát nový smysl.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.