Telefonáty s celebritami, trapasy i narušené soukromí. Redaktorka prozradila perličky ze zákulisí

Katko, jakým tématům se v redakci věnujete?

Spíš než na témata se převážně soustředím na rozhovory se zajímavými lidmi, kutily nebo běžnými českými domácnostmi. Okruh témat, kterým se věnuji, je tedy poměrně velký. Záleží, s kým rozhovor vedu, jaké jsou jeho záliby, čemu se věnuje a jaké zásadní sdělení by mohl předat našim čtenářům.

S kým děláte rozhovory nejraději?

S lidmi, u kterých vidím zájem o dané téma nebo problematiku. Ať už jsou to rodiny, které mi vypráví o svých zkušenostech se stavbou domu, nebo kutilové, kteří tráví hodiny a hodiny ve své dílně. Často jsou to také osobnosti a celebrity, které známe z televize.

Jak často na takové osobnosti narazíte?

Je to přibližně každý čtvrtý rozhovor. Překvapilo mě, že i celebrity jsou občas při rozhovoru nervózní. Pak jsou tu i lidé, kteří mi toho moc neřeknou, což je samozřejmě nejhorší varianta. Když mi někdo odpoví jednou větou, nebo hůř – jedním slovem (nevím, možná, tak akorát), je potom náročné, získat tu hlavní informaci. Nemůžeme si nic vymýšlet, takže se snažím doptávat tak, abych se dostala k jádru věci.

Které celebrity měly problém mluvit?

Takové informace si nechám pro sebe. K lidem, se kterými vedu rozhovor, chovám respekt a snažím se, aby nejen proces před rozhovorem, ale i po něm, byl příjemný a pohodový pro obě strany.

Jak to myslíte?

Tito lidé mě často zvou k sobě domů. Představte si, že k vám domů přijde úplně cizí člověk, od kterého nevíte, co čekat. Bude se vás vyptávat, fotit si vaše věci, často mluvit s vašimi dětmi. Je to opravdu velké odhalení soukromí a ne každý s tím je v pohodě. Proto se snažím lidi vždy dopředu informovat, jak to bude celé probíhat. Většinou se snažím koncipovat celou návštěvu tak, jako by měl přijet dávný známý na kávu a pokec.

Dokázala byste mi popsat celý proces od začátku až do konce?

Celý proces bych rozložila do tří fází. V první fázi se s lidmi domlouvám na celém průběhu. Říkám jim, kdy dojedeme, kolik nás dojede, o čem si budeme povídat, co všechno budeme fotit a co natáčet. V druhé fázi probíhá samotný rozhovor, kdy dojedeme na místo, představíme se a chvíli si povídáme o různých věcech, abychom „si na sebe zvykli“. Poté je upozorním, že spouštím diktafon. Po zhruba 1,5–2 hodinách povídání se rozloučíme.

V tuto chvíli nastává zdlouhavý proces. Nahrávku z diktafonu posílám přepisovatelce, fotograf zpracovává fotky a grafik vytvoří půdorys rodinného domu (jedná-li se o redakční návštěvu). Jakmile mi do e-mailu dorazí text a fotky, zpracuji článek a posílám ho korektorce. Ta ho doladí k dokonalosti. Před publikací ho posílám k autorizaci danému člověku a šéfredaktorovi. Pokud ho obě strany odsouhlasí, může jít ven.

Jak dlouho takový proces trvá?

Záleží na lidech. Kdyby šlo vše bez problémů a celý tým se soustředil jen a pouze na daný rozhovor, je reálné stihnout všechno za 2–3 dny. To se ale nikdy nestalo a velmi pravděpodobně k tomu ani nikdy nedojde. Standardně trvá celý proces tak 2–3 týdny.

Jakou máte zpětnou vazbu na publikované rozhovory?

Co se týče celebrit, tak jsou obvykle nadšení. Pro mnohé z nich je možnost se takto veřejně představit velmi žádaná. A výhoda je, že nejsme žádný bulvár, takže se nemusí bát, že bychom je představili ve špatném světle. Zaměřujeme se vždy na to dobré a pozitivní. Takže s našim dosahem, který čítá miliony čtenářů měsíčně si myslím, že i celebritám, které navštívíme, děláme více než dobrou službu. A vlastně nám to i potvrzují a často nám pak děkují, že jsme jim umožnili být opět vidět. Pak je to přínosné jak pro ně, tak i pro čtenáře. Ideální stav.

Kolikrát se vám už stalo, že někdo rozhovor odmítl?

To se také sem tam stane. Někteří slušně napíšou, že nesouhlasí. Ať už z jakéhokoli důvodu. Někteří vůbec neodpoví. Někteří ale rovnou volají.

Takže máte telefonní adresář plný zajímavých kontaktů?

Pár jich tam mám a většinou jsou to velice milí lidé. I když některé telefonáty byly trochu náročnější (smích).

Pozn. redakce: Na celebrity, se kterými Katka vedla rozhovor, se můžete podívat níže.

Jak to myslíte?

Oni občas volají pod číslem, které nemám uložené. Vzpomínám si na jeden velmi vytížený den, kdy jsem mobil snad ani nepustila z ruky. Když mi těsně před obědem zazvonil telefon, vzala jsem ho a ozvalo se: „Tady Liška, vy jste se mnou chtěla dělat ten rozhovor, že?“ Já moc netušila, kdo to je a on se divil, že ho neznám, tak říkal, ať si ho pak najdu na internetu. Asi jsem ho fakt zaskočila. Když jsem pak dorazila na poradu s kolegy a řekla, že mi volal „nějakej Liška“, ostatní na mě koukali a mysleli, že si snad dělám srandu, že nevím, kdo to byl. Vzápětí mi to samozřejmě došlo. No trapas.

Všimla jsem si, že jste dělala rozhovor i s Janem Kollerem. Jak to probíhalo?

S panem Kollerem to byl moc příjemný rozhovor. Popravdě jsme jeli k němu přes půlku republiky a kvůli koloně na D1 u Brna jsme dojeli asi o 30–40 minut pozdě, byť jsme vyrazili s rezervou. Když jsme dojeli na místo, čekal nás před svou roubenkou na dřevěné lavičce. Přátelsky nás přivítal, a když jsme se omluvili za zpoždění kvůli koloně, začal se smát. „To jste dojeli ještě brzo!“ dodal.

Vzpomenete si na nějakou pikantní situaci při rozhovoru s celebritou?

To víte, že ano, ale tentokrát neuvedu jméno. Poprosila jsem o krátký rozhovor mně velmi sympatického zpěváka. Tentokrát na můj e-mail neodepsal, ale rovnou zavolal. V žádosti o rozhovor bylo totiž zmíněno, že si s ním budu chtít povídat o jeho tiny housu u lesa. A když mi volal, jednak spolupráci odmítl a za druhé se ptal, odkud vím o jeho domku. Řekla jsem mu, že článek o něm (zjevně bez jeho vědomí) vyšel nedávno v jiném médiu. Byl z toho dost rozladěný a chtěl okamžitě poslat odkaz na daný text, aby se přesvědčil, že nelžu. Odkaz jsem mu poslala, nicméně netuším, jak to dopadlo.

Média běžně píšou o celebritách bez jejich vědomí?

Bohužel je to tak. Ale my to neděláme. Zastávám názor, že když už se píše článek, měly by v něm zaznít informace, které na internetu ještě nejsou. Kdybych psala rozhovor o celebritě bez celebrity, musela bych si informace hledat na internetu. Nikdy nevíte, zda jsou pravdivé, a proč akorát dokola přepisovat něco, co už někde visí?

Jak dlouho se vlastně věnujete rozhovorům?

Přibližně od roku 2021.

S kterou známou osobností jste dělala svůj první rozhovor?

Úplně první rozhovor jsem vedla s běžnou domácností, která bydlí v dřevostavbě. Nicméně první celebrita, se kterou jsem hovořila, byla asi moderátorka Marcela Augustová. V tomto případě jsme dojeli na místo poměrně brzy, asi o necelou půl hodinku dřív. Pamatuji si, že mi bylo trapně dorazit takto brzy, tak jsme ještě zastavili na krajnici zhruba tři kilometry od jejího domu a čekali. Byla jsem nervózní. Nicméně paní Augustová i její manžel pan Bečvář jsou úžasní a skromní lidé a díky tomu nervozita ihned opadla. Byl to super rozhovor.

Augustová a Bečvář nás přivítali v jejich nové dřevostavbě. Postavili si ji svépomocí

A jak probíhají rozhovory s běžnými lidmi?

Velmi podobně. Dřív jsem bývala nesvá i z takového typu rozhovorů. Třeba můj úplně první výjezd byl na Slovácko, za pětičlennou rodinou. Bydleli v krásném bungalovu, paní majitelka byla moc příjemná a pan majitel stejně tak. Jejich tři synové byli taky moc fajn. Navíc mi toho hodně řekli, což je to, co každého redaktora potěší. Takže i výstupy z výjezdu byly povedené.

Je něco, na co v rozhovoru cílíte? Bez čeho neodjedete?

Vím, co čtenáře zajímá. A proto se snažím ptát všemi různými způsoby, abych dostala potřebné odpovědi. Z 90 % se mi však stává, že lidé utrousí jen obyčejnou poznámku a já si až při zpracovávání uvědomím, že je to právě to, kvůli čemu jsem tam jela.

Jak vlastně probíhá proces autorizace?

Sepíšu rozhovor a kompletní článek posílám rodinám či celebritám v podobě, ve které je připraven k publikaci.

Jak moc upravujete text? Respektive to, co daný člověk řekl?

Zpravidla nedopisuji nic. Pouze v případě, že potřebuji odpověď zkrátit, tak např. nějaké věty smažu a nahradím je jednou formulací. Právě proto pak posílám články ke schválení. Velmi často také mažeme odpovědi, u kterých víme, že by mohly reputaci dané osobnosti (v případě rodin zachováváme anonymitu) poškodit. Např. mažu sprosté výrazy, komentáře na jiné celebrity, pichlavé poznámky. Ono u kafe zazní leccos a je potřeba to tak brát.

A není to právě to, co čtenáři chtějí?

Drby? Jistěže chtějí. Takových článků je na internetu habaděj, mohou hledat jinde. Jak už jsem říkala, k lidem, se kterými vedeme rozhovor, chováme respekt a nemáme zapotřebí je veřejně ponižovat. Pozvali nás domů, nabídli kávu, zákusek, ukázali rodinné fotky, provedli nás všemi kouty svého domova. Je to o vzájemné spolupráci a ne o rivalitě. Asi to nás odlišuje od bulváru. V případě, že prezentujeme celebrity, jsme na jejich straně a nemáme snahu je poškodit. Ukazujeme to dobré, inspirativní.

Díky za rozhovor.

I já děkuji za tu možnost.

P.S. Hledáte inspiraci pro Vaše bydlení? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.