Obliba topidel se stáložárem se vrací. Mnozí tak vyzráli na zákaz starých kotlů

Věčné světlo ať jim svítí

Ne, nebudeme dnes začínat modlitbou. Tématem je však něco, co svým způsobem filosofii věčného světla v mnohém připomíná. Řeč je o tzv. stáložáru, neboli funkci, s jejímž využitím lze nejen zpříjemnit komfort obsluhy, ale která může mít také zásadní vliv na emisní třídu daného topného systému. A jak již víme, ta nám ovlivňuje, zda takový systém smíme nebo nesmíme provozovat. Stáložár se tedy stal pro Čechy znovu objeveným pojmem, na který se před časem zapomnělo.

Vzpomínka na parní lokomotivy

Jak funguje stáložár, věděli už naši předkové. Typickým využitím byly parní lokomotivy, které, když skončily svou jízdu a byly zaparkovány v depu, udržovaly ve svých kotlích stáložár, který umožnil jejich snadné a rychlé nastartování na další jízdu. Ono roztopit takovou lokomotivu, to není žádná sranda. A s kotlem je to velmi podobné. Ačkoli v tehdejších dobách jistě lidé neřešili, jakou má lokomotiva emisní třídu, dnes tento postup právě k redukci emisí můžeme velmi dobře využít.

Stáložár jako pojistka zařízení, které nám nezakážou

V kotlích, které dnes domácnosti využívají k vytápění svých domů, je mnohdy schopnost udržovat stáložár již v základní výbavě daného systému (cenu takových kotlů si můžete srovnat např. zde - pozn. red.). Ve své podstatě se jedná o schopnost kotle udržet žhavé uhlíky z dohořelého paliva po velmi dlouhou dobu. Ideálně pak tak dlouhou dobu, aby bylo možné ze žhavých uhlíků následně znovu kotel uvést do provozu bez nutnosti jej znovu za studena roztápět. Tato vlastnost, jak již z popisu vyplývá, poskytuje výrazné zvýšení komfortu. To ale není to nejdůležitější.

Topení bez bonzování sousedů

Kotle využívající stáložár mají díky tomu, že mnohem méně často startují za studena, výrazně lepší emisní výsledky. Jak již každé malé dítě ví, nejvíc kotel kouří ve chvíli, kdy se jej snažíme roztopit. Jakmile je již uveden na provozní teplotu, emise se stabilizují. A koneckonců, to samé můžeme pozorovat nejen u kotlů, ale třeba i u automobilů se spalovacími motory, kde je situace velice podobná.

Kotel vyhasíná, přichází čas pro stáložár

Moderní kotle, které jsou schopny stáložár automaticky udržovat, k němu využívají svou schopnost regulace přívodu kyslíku, který svým množstvím přímo ovlivňuje intenzitu hoření. Některé kotle dokonce mají integrovánu i lambda sondu, díky níž dokáže centrální jednotka monitorovat, jaká je aktuální situace, a podle toho přidat nebo ubrat kyslík tolik potřebný pro hoření. Přísun kyslíku je regulován typicky ventilátorem. Ve chvíli, kdy dochází ke značnému úbytku paliva a kotel zaznamená, že již brzy dojde k vyhasnutí, zpomalí přísun kyslíku, a tím přejde do režimu stáložáru. V tomto režimu pak dokáže udržovat žár po dobu mnoha hodin. Typicky pak až do chvíle, než potřebujeme kotel znovu nastartovat dalším přiložením.

Návrat k vědění našich předků

Jak jsme si již řekli, stáložár není žádnou velkou novinkou. Tuto metodu znali i naši předkové, kteří byli nuceni k topení a jiné výrobě energie využívat výhradně pevná paliva. Proto se nedá tak úplně mluvit o velké přelomové novince, jako spíše o objevení něčeho, co jsme již dříve zapomněli. Je příjemné, že ve snaze omezení emisí lidé objevují i staré zapomenuté postupy, které se díky tomu znovu vrací na scénu.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.