Hned po státnicích se rozhodli stavět, ale nikdo je nebral vážně. Za 5 měsíců bydleli

Nenechte si ujít:

Mladí manželé dostavěli dům dříve, než jim bylo oběma 30 let. V čem to byla nevýhoda? Kde je v jejich domě tzv. šlofíčkárna? Proč se rozhodli pro „nafukovací“ dispozici 4+kk až 5+kk? V čem je speciální návrh jejich kuchyně a co by v ní přece jen udělali jinak? Na to a mnohem více nám odpověděli v rozhovoru sympatičtí majitelé domu, Monika a Ondra. Prohlídku jejich domu najdete v naší fotogalerii.

Fotogalerie:

i Foto: © Dřevostavitel.cz, Se souhlasem majitelů dřevostavby

Proč jste se rozhodli postavit vlastní dům?

Monika: Bydleli jsme v Brně v malém bytě, který měl jeden pokoj. Věděli jsme, že je to na přechodnou dobu, protože jsme chtěli něco vlastního. Nechtělo se nám z Brna, byli jsme na něj zvyklí. Ondra tam má rodinu, takže jsme chtěli zůstat. Ale okolí Brna pro nás bylo z hlediska cen nesplnitelné.

Ondra: Nejdřív jsme hledali jen pozemek. A když jsme zjistili, jak to vychází finančně, nebyli jsme u Brna, ale spíš na předměstí Vídně. To bylo asi v roce 2015–2017. V podstatě nám došlo, že pozemky, které pro nás přicházely v úvahu, už neměly s Brnem nic společného. A tak už nám přišlo jedno, jestli bydlíme někde na jihu Moravy u Rakouska nebo někde jinde v republice. A Monča už měla pozemek nedaleko Hradce, tak jsme se rozhodli přesunout.

Byli jste od začátku rozhodnutí pro dřevostavbu, nebo jste zvažovali i zděný dům?

Ondra: Zvažovali jsme všechny možnosti, ale v tom roce, kdy jsme začínali, byl problém s cihlami. Bylo jich málo, dlouho se čekalo a musely se dovážet. To jsme úplně nechtěli, tak jsme si řekli, že se podíváme na dřevostavby. Uvažovali jsme dokonce i o ocelovém domě, který je na hodně podobném principu, jen nosné sloupky a trámy jsou z oceli místo dřeva. 

Monika: Zvažovali jsme i dům z kontejneru, ale na ten člověk nedostane hypotéku. Stran užitku různých domů nám nikdo nedokázal říct výhody a nevýhody, všichni tvrdili to svoje a my v tom neviděli rozdíl. Tak jsme se nakonec rozhodli pro dřevostavbu. Okolo dřevostaveb je spousta předsudků, všichni si představují srub, že dům sežere hmyz, shoří to a podobně. Nakonec byli ale všichni překvapení, jak taková moderní dřevostavba vlastně vypadá.

Ondra: Do dřevostavby jsme šli nakonec hlavně kvůli rychlosti výstavby. Dalším krokem bylo prohlížení katalogů. Měli jsme na dům pár požadavků, které nám připadaly úplně normální, ale zjistili jsme, že asi nejsou a že se nepotkávají s realitou. Takže jsme se nakonec rozhodli pro individuální projekt. Od prvního nákresu jsme bydleli asi za rok a půl, šlo to opravdu rychle. 

Prohlédněte si dům Moniky a Ondry v našem krátkém videu:

Co patřilo mezi vaše hlavní požadavky při návrhu půdorysu?

Ondra: Prošli jsme celkově asi 2000 projektů a stejně jsme nakonec skončili u vlastních nákresů vhodné přímo na náš pozemek. V podstatě jsme si projekt vymysleli a firma nám ho pak překreslila.

Monika: Přála jsem si spíž, prádelnu, šatnu (tu jsme vyřešili příčkou v ložnici), dvě WC a garáž. Chtěli jsme, aby pokoje měly minimálně 15 m² a aby byl pokoj pro hosty zvlášť. Dále jsme chtěli, aby dětský pokoj nebyl hned vedle ložnice, což snad všechny typové projekty nesplňovaly. S půdou jsme nic dělat nechtěli, to je vyloženě jen úložný prostor. 

Ondra: V garáži máme kompletně nachystané sítě – elektřinu, anténu, internet i vodu s odpadem. Do budoucna je možné ji předělat i na obytnou místnost.

Pozemek má všechno, co jste od něj očekávali?

Monika: Doufali jsme v trochu lepší podloží, je tady hodně jílovitá půda. Navíc je pozemek trochu z kopce, museli jsme udělat umělý svah, abychom ho vyrovnali. Není úplně ideální, ale nakonec si nemůžeme vůbec stěžovat.

Jak jste řešili jílovitou půdu? 

Ondra: V této oblasti je jíl docela problém. Máme pasy do dvou metrů, i když v projektu byly do metru a půl. Jíl je plastický. Když schne, dokáže vyschnout až na prach, až se drolí, a když je mokrý, hodně drží vodu, je hutný a hýbe se. Museli jsme jít do větší hloubky a když jsme kopali přípojku na vodu, ve dvou metrech už jíl začínal vypadat jak opuka, začínal se štípat. Ale bydlíme, dům stojí a stojí na místě.

Monika: Ze začátku jsme měli tendenci jíl odvážet, ale nikdo ho nechce moc vykupovat, takže jsme z něj nakonec udělali val na zahradě a zavozili ho hlínou.

Jak to tady bylo s přípojkami?

Monika: Nebyly tady vůbec žádné přípojky, všechno jsme si museli zajistit. Komunikace s ČEZem byla záživná. Překvapily nás ceny za některé úkony, ale časově nám to vyšlo celkem dobře, vyřízení a realizace trvaly asi 4 měsíce. Začínali jsme hodně dopředu, takže byly přípojky nachystané včas. Plyn nemáme, jen elektřinu, vodu a čistírnu odpadních vod, protože tady není kanalizace a vsakování nefunguje kvůli jílu. Čistírna odpadních vod zatím funguje dobře. Nesmrdí to a je to slyšet jen malinko, když je člověk cca 2 metry blízko. Musí se jednou za čas pročistit a doplnit bakterie, což je v naší správě, ale existují na to i firmy.

Ondra: Na výkopy jsme si najali místního bagristu a vodu nám sem natáhl Mončin bratr. Antoníčka jsme si udělali sami, kabely pak už tahali elektrikáři z naší realizační firmy. Ještě máme na pozemku i sedmikubíkovou retenční nádrž na dešťovou vodu. 

Monika: Měli jsme to rozdělené, já jsem zařizovala všechny přípojky a vjezd a Ondra mezitím dělal průzkum firem na trhu. 

Jak probíhal výběr stavební firmy?

Ondra: Při hledání firmy jsme nejvíc dali na osobní doporučení mojí spolužačky, taky jsme si hledali reference na firmy přímo na Dřevostaviteli. Vybrali jsme si firmu DD Haus, která je z našeho regionu. Veškerá spolupráce s nimi byla strašně fajn, až to bylo trochu podezřelé. Stresoval jsem se ze stavby, protože jsem měl pocit, že se to asi sluší a patří, ale neměl jsem k tomu jediný reálný důvod. Všichni lidé na stavbě působili jako parta kamarádů, dobře se to sledovalo. Měli jsme svůj stavební dozor, ale dost možná i zbytečně. Vše klapalo, jak mělo. Ale aspoň to byla taková pojistka.

Monika: Firma přišla a řekla: „Není problém, máme, zařídíme, uděláme, nemusíte se starat“. Říkali jsme si, že tam musí být něco špatně. A ono nic, opravdu to byla bomba. Hodně s námi komunikovali, sami proaktivně volali. Když jsme volali my, hned věděli, co potřebujeme za informace.

Ondra: Taky se mi líbilo, že jsme na začátku dostali od firmy „pravidla hry“. Když se bude hrát podle nich, tak se to zvládne. Když budeme něco měnit za pochodu, možná se pak nestihnou nějaké termíny. Takže nám řekli, co si máme do začátku stavby zařídit nebo vybrat, my jsme se snažili jim vycházet vstříc a tím pádem všechno dobře navazovalo a vzájemně fungovalo. S firmou jsme hodně komunikovali a i ten způsob, jak například fungovali v různých stresových situacích, jak řešili věci kolem, byl skvělý.

Vyžádali jsme si i kontakty na lidi, kteří s nimi už stavěli. Četli jsme i psané reference, ale potom jsme si řekli i o konkrétní kontakty, firma lidi zkontaktovala a už to byl dobrý signál toho, že tak mladá firma už má referenční zákazníky. 

Kdo vám zařizoval stavební povolení?

Monika: Všechno zajišťovala firma. S projektem jsme sice obíhali sousedy pro podpis, ale bylo to spíše vstřícné gesto, protože jsme to k povolení nepotřebovali. Ale říkali jsme si, že bude dobré je o svolení požádat.

Ondra: Bylo to absolutně nejlépe investovaných 10 000 Kč. My jsme vůbec netušili, jak na to, a oni nám vše zařídili a vyběhali. Do tří měsíců jsme měli povolení v ruce.

Byl tu ze strany obce nějaký regulativ?

Ondra: Celkově to bylo vedené jako zóna venkovského typu, ale zahrnovalo to víceméně jenom parametry odstupu, koeficient zástavy, předepsaný sklon střechy (35–45°), barvu fasády nám ani neříkali a u materiálu si nejsem jistý, ale nijak nás to nelimitovalo. Náš pozemek je atypický ve tvaru „L“, takže jsme tomu museli dost přizpůsobovat celý dům. Chtěli jsme stavět a zařizovat tak, jak to má být, a z toho vycházely i odstupy od sousedních domů. Proto jsme tak „zašití“. Na začátku nám to přišlo nešťastné, ale teď už tomu přicházíme na chuť, protože z ulice sem nejde vůbec vidět. Máme odstup i potřebných 50 metrů od řeky, abychom nezavazeli hasičům, a zároveň sedí i odstupy od sousedů. Nakonec jsme to sem napasovali skvěle.

Jak dlouho to trvala stavba na klíč včetně základové desky?

Ondra: Firma nám stavěla dům kompletně na klíč, 21. července kopli do země a 15. prosince jsme si dům přebírali. A mezitím se stihlo úplně všechno, maximálně nám chybí ještě lustry. Byl to intenzivní rok. Pár měsíců předtím jsme měli svatbu a Monča zrovna dodělala státnice. 

Dělala firma i kompletní interiéry?

Monika: Podlahy, elektřinu, světla a koupelny nám zajišťovali, ale kuchyň a šatnu nám dělala jiná regionální firma. 

Ondra: Ještě nám dělali garážová vrata, LED osvětlení, klimatizaci, sítě do oken a sanitu. Nakonec jsme si vybrali jimi doporučenou firmu na koupelny, ale byly s nimi komplikace a už bychom si je znovu nevybrali. U WC máme posunuté splachování jinak, než mělo být. Pak nám přišel úplně jiný dekor dlaždic, nakonec poslali správné dlaždice, ale ty měly jinou tloušťku, přišla nám i proražená vana, ale to nám naštěstí nakonec vyreklamovali. 

Monika: Taky mě překvapilo, jak těžké je zařídit interiér. Nemáme na to ani jeden myšlení a nenapadá nás to, takže ladit barvy, funkčnost a aby to vydrželo, je dost těžké. Nechtěli jsme interiérového designéra, tak si to tady „lepíme“ a vymýšlíme a je to těžší, než se zdá.

Ondra: Chceme hlavně, aby byl interiér pro nás a podle nás, a ne že se my musíme pasovat do něj. Sterilní a neosobní prostor, ve kterém si není kam pohodlně sednout, to není nic moc pro nás. Postupně to tady všechno nějak vzniká.

Popis dispozice:

Bungalov mladých manželů je postaven podle jejich individuálního projektu kvůli specifickému pozemku. U vstupu je garáž a zádveří, ze kterého se vstupuje na samostatné WC a dále do technické místnosti a prádelny. Ze zádveří se dále pokračuje chodbou do hlavní obytné části domu. Po pravé ruce je pokoj pro hosty, tzv. šlofíčkárna, po levé straně je velký pokoj připravený na rozdělení příčkou. Nyní majitelé prostor využívají jako home office, do budoucna mohou sloužit jako dětské pokoje. Chodba vyústí do velkého obývacího pokoje spojeného s kuchyňským koutem. Z obýváku se dá vyjít na terasu a je zde umístěn příjemný krb. Naproti kuchyni je komora (spížka). V zadní části domu je pak ložnice s šatnou a vedle koupelna s WC. Celý půdorys si můžete prohlédnout detailně zde.

Máte krásnou kuchyni, kdo vám ji navrhoval?

Ondra: Kuchyni nám dělala místní firma podle návrhu jedné mladé kreativní slečny z kuchyňského studia, na kterou jsme naštěstí natrefili po několika neúspěšných pokusech. Náš požadavek byl hlavně takový, abychom vůbec neměli horní skříňky. Oba jsme totiž menšího vzrůstu. V návrhu jsme pak dělali jen drobné úpravy, například změnu dekorů, rozmístění šuplíků a podobně. Nejvíce si cením vyvýšené myčky – to je geniální nápad, člověk se u toho nemusí vůbec ohýbat. Stejně tak máme vyvýšenou troubu. S tímto měla některá studia docela problém se popasovat, upozorňovali nás, že to bude stát o dost více peněz, ale nakonec to klaplo.

Monika: S koupelnovými a kuchyňskými studii jsme si ale užili své. Přišlo nám, jako by nás snad ani nebrali vážně. Možná je to tím, že nám ani jednomu ještě nebylo 30 let, když jsme stavěli. Poptávali jsme návrh kuchyně asi v deseti studiích a buď se k nám chovali nepěkně nebo se nám ani nevěnovali, na naši poptávku ani nezareagovali nebo návrhy odbyli. Bylo to zvláštní. Asi nevěřili, že opravdu stavíme dům. A přišli tím pádem o zákazníky.

Máte v domě nějaké chytré vychytávky?

Monika: Máme záměrně naddimenzované zásuvky, pod televizí jich je asi 15. To se nám smáli i elektrikáři.

Ondra: Zainvestovali jsme i do velkých rozvodů internetu po celém domě, sice nakonec hodně směšnou částku, ale máme internet všude a jsou tady kabely, které nás přežijí.

Monika: Líbí se nám chytrá domácnost, máme to tady zatím jen nachystané, ale zkoušíme to a chystáme se na to. I na bytě jsme to měli. Světla, klimatizace, pračka, televize, kávovar, čidla na okna a podobně. To jsou všechno věci, které se dají postupně dodělávat.

Ondra: Není to úplně levná legrace, takže nejdříve zařídíme všechno důležité a pak si budeme hrát. Jsme v tom i trochu opatrní, například odemykání domu nechceme ani omylem. Chceme to mít na pohodlí a na to, aby nám to usnadnilo život, ale nechceme z toho mít slabé místo domu.

Bylo něco v rámci stavby, co jste museli reklamovat nebo předělávat?

Ondra: Nějaké drobné reklamace jsme měli později od předání. Objevila se nějaká výrobní vada na bojleru. Odešel zrovna v době, kdy bylo přes den –10 °C a v noci –20 °C. Ale co nám naprosto vyrazilo dech, bylo, že jsme firmu v neděli večer kontaktovali s tím, že je bojler rozbitý, a v pondělí v 9 ráno tady byli a vše opravili.

Monika: Potom nám ještě dodělávali silikon na parapetech, protože tam trošku zatékalo.

Ondra: A na na záchodě u vývodu radonu na jedné stěně to kondenzovalo, v jednom místě špatně doléhala prolepovací fólie na parotěsnou zábranu, takže to kapalo na sádrokarton. Ale ke všemu, co se muselo řešit, i když to byly drobnosti, se postavili opravdu zodpovědně.

Jak máte řešené vytápění, chlazení a ohřevy vody?

Monika: Máme tři systémy vytápění – krb, podlahové topení s odporovými topnými kabely a čerpadlo vzduch-vzduch.

Ondra: Topnou sezónu jsme měli hodně krátkou, tuto zimu jsme začali topit těsně před Vánoci a vypínali jsme to na konci ledna. Přes den stačí, aby zasvítilo sluníčko, a hned tady je teplo. Když bylo třeba, přitopili jsme si v krbu pár polínky. Je to krbová vložka, která sice není nikde rozvedená, ale tím, že je krb skoro ve středu domu, je schopný vyhřát celý dům. Když náhodou v noci opravdu přituhlo a bylo hodně pod nulou, pustili jsme si ráno na půl hodiny čerpadlo a bylo teplo. Čerpadlem v létě i chladíme.

Ondra: Do budoucna bychom chtěli ještě fotovoltaiku. Zatím ji nemáme, ale je to jednoduše proveditelné. Jednak proto, že největší část střechy je orientovaná tak, jak potřebujeme (na jih) a tím, jak je udělaná půda, stačí svést kabely jedním otvorem do technické místnosti, kde můžeme mít baterii, prostor tam na to je.

Máte spočítané náklady na vytápění?

Ondra: To se teď hodně mění, protože jsme se stěhovali v době, kdy se začínalo poměrně divoce zdražovat. A stěhovali jsme se v topné sezóně. Spotřebu za první rok, ve kterém se i stavělo a kdy jsme museli topit i kvůli vysoušení podlah, jsme měli 10 MWh. Jsme téměř nonstop na home office, myslím si, že se budeme běžně pohybovat okolo 5–7 MWh. Jsme tady hodně, neustále jedou počítače, monitory, kávovar, trouba, prostě všechno.

Jak je to v létě s přehříváním domu?

Monika: Když máme zavřená okna a zatažené rolety, je to v pohodě. 

Ondra: A je to hodně subjektivní, jsme oba docela „chladomilové“, takže při 25 °C pouštíme klimatizaci. 

Máte nějaké stínění?

Monika: Nabízeli nám vestavěné rolety, ale nelíbily se nám, tak jsme řekli ne. Ale zjišťujeme, že to byla asi chyba. Teď jsme nainstalovali dodatečně alespoň vnitřní rolety. 

Ondra: Trošku jsme počítali s tím, že cenu, kterou firma řekla, nedodrží. A potřebovali jsme se vlézt do našeho rozpočtu. Takže jsme některé věci škrtali nebo jsme si říkali, že to nemůže být taková věda, abychom to nedodělali potom. Počítali jsme s tím, že to bude v té škále, ve které se stavba prodraží, ale ono to tak nebylo. Jediné, co bylo vlastně přes rozpočet, byly hlubší základy, se kterými se původně nepočítalo. Takže ze strachu a opatrnosti, abychom se finančně neztratili, jsme si rolety dát nenechali.

Jak vnímáte hlučnost v domě?

Monika: Když tady máme hosty, vůbec o nich nevíme. Nemůžu si stěžovat. 

Ondra: Když to porovnám se zděným domem kamaráda, který má i vnitřní příčky dělané z cihel, které mají uvnitř izolaci, tak opravdu je tam ticho větší. Ale v porovnání s běžným domem je to stejné. Měli jsme z toho trochu strach, protože nás strašili, ale nakonec to vůbec nepoznáme.

Budete do budoucna něco dodělávat?

Monika: Oplocení pozemku, přístěnek, terasu a přemýšlíme o bazénu.

Ondra: Postupně budeme dodělávat spoustu věcí, chtěli jsme se držet v nějakých rozumných mezích, abychom se finančně neuvařili. Takže z hypotéky je dům a zbytek už platíme z vlastních zdrojů.

Překvapilo vás něco v průběhu stavby?

Monika: Při plánování mě opravdu překvapila neochota studií řešit koupelny nebo kuchyně, nečekala jsem, že to pro ně bude takový problém. Myslela jsem, že zajdeme do jednoho studia a tam nám vysvětlí, co je dobré a co ne. Z této strany jsme se setkali s opravdovým nepochopením. A dále je dobré si zajít na obecní úřad a zjistit, jaká má pozemek kritéria a jak to vlastně funguje.

Ondra: Myslím si, že jsme v tomhle měli smůlu proto, že jsme mladí, že jsme působili nezkušeně a že nevíme, co chceme. Dnes málokdo umí poslouchat. A příjemně mě překvapilo, že i dnes jsou firmy, které práci udělají opravdu tak, jak slíbí a když řeknou „dodáme vám to na klíč a vyberete si jen barvu podlahy“, tak to tak opravdu je. Úplně všem bych doporučil naši stavební firmu všema deseti, i kdyby měli jezdit zdaleka.

Co byste dnes udělali jinak?

Monika: Možná bychom přemýšleli o oddělené kuchyni od obýváku. Když se něco vaří a spálí, digestoř to neodsaje. Ale asi bych se stejně nakonec rozhodla to spojit, jen bych se nad tím víc zamyslela.

Ondra: Rozšířili bychom možná dům o metr na západ, aby vznikla větší koupelna. A přidali bychom žaluzie nebo nějaké stínění do jižních oken. Možná se ještě objeví i něco dalšího, ale zatím o ničem nevíme.

S čím jste tady nejvíce spokojeni?

Monika: Pro mě je nejlepší určitě ta lokalita a klid. Oproti městu je tu opravdu ticho, mám vlastní zahradu, kde si můžu kdykoli dělat, co chci.

Ondra: Člověk nemusí v pátek přemýšlet, kam uteče z města. Až budeme mít bazén, budeme tady vlastně pořád jako na dovolené. Snažíme se to tady udělat tak pěkné, abychom z domu nemuseli utíkat, ale naopak abychom se domů těšili.

Doporučili byste dřevostavbu?

Ondra: Kdybych si měl znovu vybírat mezi dřevem a cihlou, znovu zvolím dřevo.

Co byste poradili lidem, kteří se chystají stavět?

Ondra: Dát čas přípravě a hodně si promyslet, jak bude fungovat půdorys domu. Změřit si to ve stávajícím bydlení, uvědomit si, jestli je to dost prostoru, nebo málo. A dát hodně na výběr firmy.

Monika: Investovat do stavebního dozoru. I když jsme měli obrovské štěstí na firmu, je to taková pojistka. Je to někdo mimo firmu, je tady pro vás. Nehrát si na hrdinu typu „táta je zedník, on na to koukne“. Důležité je taky nehroutit se ze změn. Nefunguje to tak, že si to člověk nalinkuje a přes to nejede vlak, je potřeba být flexibilní a nechat si poradit. V průběhu se spousta věcí může změnit, a to i na poslední chvíli. A rozhodně bych ještě doporučila, ať si nechají zařídit stavební povolení. To, že si úřady obíhala sama firma, byla nejlepší investice ze všeho.

Mockrát děkujeme majitelům za příjemný rozhovor a přejeme jim krásné a spokojené bydlení v nové dřevostavbě.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.

Plánujete stavbu rodinného domu? Navštivte ONLINE KURZ, kde se naučíte, jak správně postupovat i na co si dát pozor. více informací »