Studenti vyřešili za 48 hodin problém cenově nedostupného bydlení. Řešení zaujalo starosty měst

Maxi, Honzo, popište mi váš projekt jednoduše, laicky

Max: Náš projekt s názvem ‚Pea Pods‘ je naše vize dostupného, ekonomického a rychlého bydlení. Chtěli jsme navrhnout bydlení, ve kterém bychom my sami v budoucnu chtěli bydlet (pozn. redakce – význam pojmenování ‚Pea Pods‘ je hlubší, než si možná myslíte, jeho význam najdete zde).

Honza: Zadání bylo, navrhnout v šestičlenném týmu za 48 hodin dostupný, modulární, sériový bytový dům dle parametrů ze zadání. Konkrétně – návrh 45 bytových jednotek na pozemku s plochou 1 590 m² v Moravském Krumlově s maximálně 50% zastavěností.

Jak jste si v týmu rozdělili práci?

Max: Náš tým by se dal rozdělit na dva subtýmy – první trojice řešila architektonický koncept domu a okolí. Káťa Pátková řešila dispozice a rozložení bytových jednotek. Honza Tinzl zase vytvořil pavlače a dechberoucí vizualizace. A Peťa Škvárová řešila organizaci týmu a vymyslela moc pěkné okolí a zeleň. Druhá trojice se starala o ekonomickou, finanční a technickou stránku projektu. Adam Hruška vytvořil model budovy, který byl posuzován z hlediska hluku, větru, denního proslunění atd., a vytvořil stručný rozpočet a financování projektu. Jan Zbořil vytvořil poster, který na první pohled musel náš projekt vizuálně prodat a zároveň musel obsahovat všechny důležité informace o projektu a jeho okolí. S Janem jsme ještě připravovali prezentaci, kterou jsme poté představovali odborné porotě a veřejnosti. Já jsem dále řešil finanční stránku z hlediska dotací, návratnosti a výpočtu ceny bytů, aby dům dokázal generovat dostatečný výnos k zaplacení všech nákladů. Zároveň jsem se zaměřil na technologie a udržitelnost domu – energetické ztráty, návrh systému vzduchotechniky, chlazení a vytápění, zpětné zisky energie, využití šedé vody atd.

48 hodin je poměrně málo času na návrh zcela nového objektu. Stíhali jste vše dobře?

Max: Prvních 8 hodin, kdy jsme se seznamovali se zadáním a zjišťovali, že naše připravené materiály nemůžeme použít, jsme byli hodně ve stresu. Nicméně, i když jsme se stresovali, chodili jsme ven se provětrat, zaházet si, načerpat Déčko, přijít na jiné myšlenky. Druhý den ráno jsme vymysleli funkční řešení, se kterým jsme byli spokojeni, a od toho okamžiku už jsme věděli, kdo co má dělat abychom měli vše připravené na finální prezentování. Zbylý čas byl spíše takový sprint, abychom do prezentace stihli dát vše, co bylo třeba.

Kolik času jste skutečně naspali během těch dvou dnů?

Max: Každý 10 hodin dohromady. První noc 7 hodin, druhou noc 3 hodiny.

Proč jste měli dům navrhovat zrovna v Moravském Krumlově?

Max: Lokalita a konkrétní pozemek byly specifikovány v zadání a stejné pro všechny týmy. Největší výzvou pro nás byl návrh půdorysu domu, aby se vešel na pozemek o velikosti 1 590 m² s 50% zastavěné plochy, a aby měl 45 bytů a zároveň byl vyřešen problém s větrem, aby byly všechny byty dostatečně prosluněny a ideálně orientovány. V neposlední řadě, aby dům jako celek zapadl do krajinného rázu.

Proč jste zvolili dřevo jako hlavní stavební materiál?

Max: Velmi se nám líbí systém modulů (vysvětlení konstrukčního systému v navazující odpovědi – pozn. redakce), jak jdou kombinovat, propojovat, a hlavně v budoucnu upravovat pro potřebu obyvatel – například kdyby se v budoucnu změnila poptávka z 1kk na 2kk, lze byty o dispozici 1kk nebo 3kk upravit (spojit/rozdělit) a udělat z nich 2kk dispozice. A tahle změna jde udělat poměrně snadno. Systémy z betonu/oceli jsou taktéž prefabrikovatelné, ale pozdější úprava je daleko složitější. Zároveň je dřevo lehké a manipulace s moduly je jednodušší (oproti ostatním materiálům).

Jak jste se snažili snížit náklady na výstavbu objektu?

Max: Zvolili jsme systém modulárních bytů – byty jsou složeny z více jednomodulů, což jsou stavební jednotky o obdélníkovém půdorysu, které se dají kombinovat, propojovat a které dohromady tvoří výsledný byt. Výhodou je vysoká míra prefabrikace. Na stavbu se přivážejí už hotové moduly, které se jen usadí. Proces je rychlý, např. náš bytový dům by mohl stát do 3 měsíců. To je náš způsob snižování nákladů – vysoká míra prefabrikace a sériovosti, a hlavně čas výstavby. Také jsme se dívali na lokální firmy, které se realizují ve stavebnictví a zjišťovali jsme, zda by bylo možné s nimi spolupracovat., abychom co nejvíce snížily náklady za dopravu a udrželi finance v dané lokalitě. Dokonce se v blízkosti stavby nachází firma, ve které by se teoreticky daly naše moduly vyrobit, a to až v takové blízkosti, že by náklady na přepravu byly minimální.

Dřevostavby v Česku často čelí předsudkům a mýtům. Jak byste na takové obavy reagovali?

Max: Je to složité, lidem často chybí souvislosti a přehled. A tak logicky jdou hledat informace na internet, kde ale nenajdou reference, jak jsou majitelé dřevostaveb spokojení, ale jen reklamace, když se něco pokazí. A to bohužel vrhá negativní pohled na dřevostavby. A o informacích týkající se technologie dřevostaveb na internetu ani nemluvím. Dle mého názoru je nejdůležitější technologické provedení stavby, a to se týká všech druhů staveb. Pokud si vyberu firmu, která rozumí dřevostavbám a umí (vy)řešit nekonečný boj s vlhkostí a dalšími úskalími, pak jsou tyto předsudky zbytečné.

Co si myslíte o nedostupném bydlení v Česku, jakožto mladý student univerzity? Jak vlastně bydlí ostatní členové týmu?

Honza: Jsme různorodá směsice. Tři bydlí v bytech, dva na kolejích a jeden dojíždí do Brna z Vyškova, kde bydlí v rodinném domě. Problém je to jistě velký a situace je až taková, že osobně vlastní bydlení nevidím jinak než dědictvím. To bohužel není nadsázka, ač bych velmi chtěl, aby byla. Jak to budou řešit generace po nás, to nemám zdání. Plocha není a nebude, asi leda začít stavět do výšky.

Vedly vás ke vzniku takovému projektu osobní zkušenosti nebo bydlení během studia?

Honza: Vůbec. Náš projekt vznikl čistokrevným zkoumáním tvarů a hmoty a jejich reakcí na simulace Slunce a větrných proudů na dané parcele. Žádný tvar jsme si sami nevymysleli, nechali jsme místní přirozené podmínky, aby nám nadiktovaly, co tam má vzniknout. A prostudovali jsme si také historii města. Vstupní tubus obsahující schodiště a výtahovou šachtu je odkazem na hradební věž, kterou má Moravský Krumlov ve znaku. Pavlače jsou porostlé vinnou révou a vistárií – odkaz na historii nejsevernější části znojemského vinařského regionu.

Narazili jste s týmem na zásadní problém během návrhu?

Honza: Zásadních problému bylo více, ale naštěstí žádný nebyl natolik velký, že bychom ho jako tým nevyřešili. To je možná i jeden z důvodů našeho úspěchu. Dokázali jsme věci včas komunikovat s ostatními v týmu a efektivně řešit s naším mentorem nebo profesory. Tím největším problémem byly vysoké nároky při omezené zastavitelnosti pozemku a vysoký počet bytů. Dále jsme bojovali s dostatečným prosluněním místností. A spánek – věc, která se často podceňuje. Jeho nedostatek jsme pocítili poslední den, kdy jsme naspali pouze tři hodiny a poté jsme museli prezentovat.

Změnil vám letošní Hackathon pohled na reálné projekty v praxi?

Max: Velmi se řešilo bydlení v blízké budoucnosti a hodně rezonovaly problémy s bydlením, kterým čelíme, a které si společnost často neuvědomuje. Líbila se nám myšlenka propojování státní sféry s komerční, studentskou a investorskou. Spousta vlivných lidí v oboru stavitelství a stojící za Stavebním veletrhem se snaží jít správným směrem a nastolit reálné změny, které jsou smysluplné a přínosné. Za takový přístup jsme velmi rádi a motivuje nás.

Jaký to byl pocit, když jste se dozvěděli, že jste vyhráli?

Honza: Pocit byl nepopsatelný, plný radosti, emocí, zadostiučinění. Upřímně, už po poslední prezentaci jsme věděli, na čem jsme, ale pořád nás sužovaly obavy, že to přece nemůžou dovolit, aby Mendelova univerzita (která ani není stavební vysoká škola) mohla pokořit přední velké stavební školy v republice. Brali jsme to s velkým respektem vůči ostatním týmům, které předvedly stejný boj s časem a zadáním jako my.

Jak to myslíte, že by „nemohli“ dovolit?

Honza: Trochu s nadsázkou. Mendelova univerzita nemá žádnou, když to tak řeknu, politickou ochranu. Všichni znají VUT a ČVUT jako univerzitní stavební mocnosti. Spousta lidí nikdy neslyšela o tom, že by na Mendelově univerzitě v Brně byli nějací dřevostavaři. Na druhou stranu to pro nás bylo osvobozující. Měli jsme volné ruce a mohli jsme být odvážní. Podle slov našeho mentora jsme byli „nejdrzejší tým na stavebním Hackathonu, protože nikoho neposlouchají a dělají si to po svém.“ A na tom bychom chtěli postavit naši image. Nesledujeme mainstream, my ho udáváme. Celkově by se naše vítězství dalo popsat jako: Zkusili jsme to a uspěli jsme.

Věříte, že mladí stavitelé jako vy můžou reálně změnit budoucnost bydlení v Česku?

Max: Myslím si, že pomalu ale jistě přicházejí nové věci a změny. A jsem rád, že naše “drzá” generace bude u toho. Určitě můžeme, bude to velmi složité, ale doufám, že budeme mít stejnou podporu mentorů jako v rámci Hackathonu – a pak zvládneme všechno, společně.

Maxi, Honzo, díky za rozhovor.

Také děkujeme.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 23. – 25. května 2025. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.