Anhydritová podlaha vás ochrání před hlukem v patrovém domě

Anhydritový potěr

Anhydritový potěr používaný do konstrukce podlahy má několik základních složek. Hlavní složkou je anhydrit, voda a kamenivo určité frakce. V závislosti na různých faktorech jsou přidávány do této směsi doplňující látky, které především ovlivňují její vlastní zpracování. Pro účely anhydritové podlahy se používají tři typy anhydritu:

• První je tzv. „termický“, který vzniká tepelným zpracováním síranu vápenatého.
• Druhý typ se nazývá „syntetický“, a ten vzniká při výrobě kyseliny.
• Použitelný anhydrit je i ten přírodní.

Kamenivo se používá malé frakce v rozmezí 0–4 mm. Podívejte se na průběh pokládky anhydritové podlahy do naší galerie.

Fotogalerie:

i Foto: Shutterstock, Decorative Concrete Kingdom, DecorativeConcreteofVirginia.com, Wuertele

Jak se na stavbu dopravuje anhydrit ve směsi?

Dopravit anhydritový potěr na stavbu je možné dvěma odlišnými způsoby:

1. Ten první spočívá v tom, že se na stavbu dopraví jednotlivé složky anhydritu (písek a anhydrit) odděleně v zásobníkovém silu dopravního prostředku. Po přivezení na stavbu těchto materiálů je nutné zajistit dostatečný zdroj vody. U jednotlivých složek se zkontroluje potřebné množství. V zásobníkovém silu na stavbě proběhne smíchání všech složek a pomocí čerpadla se směs dopraví na požadované místo.
2. Dalším způsobem je doprava již hotové anhydritové směsi pomocí autodomíchávače. Anhydritová směs se vyrobí smícháním patřičných složek na betonárně. Po příjezdu autodomíchávače se za pomoci čerpadla směs dopravuje až do prostor, kde má být směs použita v podlaze. Čerpadlo je ve většině případů součástí tohoto přepravního prostředku. Na stavbě tak odpadá potřeba zajistit zdroj vody i elektřiny.

Příprava a aplikace anhydritové podlahy

Anhydritové podlahy se běžně používají do dřevostaveb rodinných domů v přízemí i podkroví. Zde se anhydrit používá nejčastěji ve formě tzv. těžké plovoucí podlahy, kdy anhydritová podlaha není propojena s podkladem (např. základovou deskou). Anhydrit se umístí na podklad, který je tvořen tepelnou izolací – nejčastěji v podobě EPS desek o požadované pevnosti. Mezi anhydrit a polystyrenové desky se ještě vkládá separační vrstva v podobě separační folie. Boční části stěn musí být opatřeny dilatačními pásy, aby nedošlo ke styku stěny s anhydritem, což výrazně přispívá k účinné kročejové izolaci v domě. Tloušťka anhydritové podlahy je závislá nejen na zatížení, které na vrstvu anhydritu bude v budoucím provozu stavby působit, ale také zda v podlaze má být instalováno podlahové topení. Před samotným litím anhydritu je nutné zkontrolovat konzistenci směsi. Po nanesení anhydritu je nutné směs pomocí speciální pěchovací tyče odvzdušnit a promíchat. Na finální anhydritovou podlahu lze umístit libovolnou nášlapnou vrstvu (dlažba, parkety, PVC, koberec apod.).

Podlahové topení v dřevostavbě

Tloušťka anhydritové podlahy dle typu podlahového vytápění

U rodinných domů je vhodné uvažovat s minimální tloušťkou anhydritové podlahy 45 mm nad topným potrubím. Důležitou roli při návrhu tloušťky anhydritu hraje také stlačitelnost podkladu. U teplovodního potrubí bývá průměr potrubí od 15 do 20 mm. Budete tak potřebovat tloušťku anhydritové vrstvy minimálně 60 mm. U elektrického podlahového vytápění se používá svazek topných drátů o průměru kolem 5 mm. Potřebná tloušťka anhydritové zálivky je alespoň 50 mm. Celková tloušťka je také závislá na rovinatosti podkladu. Pokud máte například křivou základovou desku nebo špatně vyrovnaný podklad, můžete mít na jedné straně domu anhydrit požadované tloušťky dle typu podlahové topení, a na druhé například o 5–15 mm větší tloušťku.

Srovnání betonové a anhydritové podlahy

Anhydritové podlahy jsou vhodné použít tam, kde se nebude trvale vyskytovat vysoká vlhkost a kde nebude možnost zatékání vody (ideální použití do podlahy v domě). Při kontaktu s vodou totiž anhydrit může bobtnat a anhydritová podlaha tak bude praskat. Betonová směs je v tomto směru poměrně odolnější.

Předností anhydritu je jeho velká tepelná vodivost, a to o 15–20 % větší oproti betonu. O vhodnosti použití jako akumulační vrstva pro podlahové vytápění tak není pochyb. Anhydrit je samonivelační materiál, je tak zajištěno dokonalé přizpůsobení tvaru podkladu, a tím požadovaná rovinatost v celé ploše anhydritové podlahy.

Při vysychání anhydritového potěru je výhoda v tom, že se anhydrit nesmršťuje, a je možné ho tak aplikovat do plochy 150–200 m² bez nutnosti dilatačních spár. Při vysychání se anhydritová vrstva nijak nedeformuje a při změně teplot se rozměry téměř nemění. Není nutné tak používat betonářskou výztuž (sítě) jako do betonového potěru.

Nevýhody anhydritové podlahy

Nevýhodou anhydritové podlahy je to, že ji nelze spádovat jako například u betonové podlahy. 

Anhydrit a cena

Anhydritové podlahy jsou v porovnání s betonovou asi o 25–35 % dražší.

Podlahová krytina na anhydrit

Na anhydrit můžete položit řadu podlahových krytin, například dlažbu, plovoucí podlahu, linoleum, vinyl či dřevěné podlahy. 

Jak může výsledek vypadat? Přesvědčit se můžete sami vyzkoušením tohoto interaktivního nástroje, kde si zvolíte podlahu a dekor podle vlastního vkusu:

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.