Úspora výdajů za teplo šestkrát vyšší než s tepelným čerpadlem? Zájem veřejnosti předčil očekávání

Hrušky a jablka? Ne tak docela

V první řadě je nutné uvést na pravou míru základní pojmy. Pro výpočet efektivity tepelného čerpadla se využívá koeficient COP, neboli topný faktor. Pomocí něho vypočítáme, kolik tepelné energie získáme ze vstupní energie elektrické. Stejnou metriku COP však můžeme aplikovat i na ostatní systémy v domácnosti, které nám přináší zisk tepelné energie. Samozřejmě za předpokladu, že je systém, stejně jako tepelné čerpadlo, elektrickým spotřebičem.

Vytopeno, vyvětráno

Ve chvíli, kdy vytopíme domácnost pomocí libovolného topného systému, je potřeba provádět pravidelnou výměnu vzduchu v prostoru. K tomu lze využít v podstatě dvě základní řešení. První, které je staré jako lidstvo samo, je obyčejné otevření okna a vyvětrání. Druhou metodou pak je systém tzv. řízeného větrání, tedy potrubní systém, který s určitou rychlostí vyměňuje vzduch v domácnosti. V obou případech o teplo, které jsme za draho v domácnosti vytvořili, přijdeme. Existuje ale ještě třetí varianta, která problém řeší.

Řízené větrání se zpětným ziskem tepla

Systém řízeného větrání lze využít nejen k samotné výměně vzduchu, ale také pomocí modulu zpětného zisku tepla vracet část energie zpět do domácnosti. Stejně tedy, jako tepelné čerpadlo, které čerpá tepelnou energii ze skupenské proměny media, systém pro zpětný zisk tepla (často zjednodušeně označovaný jako rekuperace), získává teplo z odpadního vzduchu, jež je vypouštěn z domu pomocí řízeného větrání. Aplikace koeficientu COP, podle kterého provedeme výpočet, je proto zcela na místě.

Jdeme si to spočítat

Tepelné čerpadlo pomocí přeměny skupenství media získává tepelnou energii, kterou uvolňuje směrem do domácnosti. K tomu, abychom tuto energii získali, je zapotřebí určité množství energie elektrické. Poměr těchto dvou energií nám pak udává topný faktor zařízení. Systém řízeného větrání se zpětným ziskem tepla proto přináší uživateli zcela identický užitek. V případě, že je systém instalován v domácnosti, těžbou tepla z odpadního vzduchu lze s pomocí několika wattů vstupní energie získat tepelnou energii, kterou můžeme opět uvolnit do interiéru. Poměr získané tepelné energie, o kterou jsme nepřišli přímým únikem (řízené větrání nebo otevření okna), ku množství elektrické energie, lze stejně jako v případě tepelného čerpadla vyjádřit koeficientem COP, tedy topným faktorem. Hodnota topného faktoru u tohoto systému pak dosahuje neuvěřitelných 25, což je přibližně šestkrát více, než u průměrného tepelného čerpadla. Kouzlení s čísly? Ne tak docela.

Úspora, která se počítá

Co si z našeho zjištění odnést? V případě, že dům vytápíme systémem, od kterého očekáváme úsporu tepla pomocí topného faktoru, tedy tak, že z investované elektrické energie se chystáme získat více tepelné energie a jsme ochotni za takový systém připlatit nemalé peníze, nabízí se otázka, zda nepřemýšlet nejprve nad jinými systémy, které přináší vyšší efektivitu. Instalovat do domácnosti tepelné čerpadlo s topným faktorem například 3 ve chvíli, kdy jsme vynechali příležitost instalovat systém pro zpětný zisk tepla s faktorem 25, se jeví jak strategická chyba, která nás velmi vzdaluje od možnosti šetřit za vytápění. Ve chvíli, kdy do domu instalujeme systém zpětného zisku tepla, pak teprve v tu chvíli dává smysl uvažovat o dalších systémech pro úsporu nákladů za vytápění pomocí znásobení vstupní energie na energii výstupní. A to proto, že ten nejefektivnější systém je již nainstalován. Jinými slovy, instalace tepelného čerpadla bez instalace systému pro zpětný zisk tepla v rámci řízeného větrání, je ekonomicky iracionální. Buď chci šetřit a pak instaluji oba systémy v synergii a nebo šetřit nechci a pak si pořídím přímotop nebo elektrokotel. Ty fungují, stejně jako tepelné čerpadlo, také na elektřinu, avšak ve své ceně a složitosti provozu nezohledňují touhu po úspoře.