Bratr ho přivedl k rizikovému kácení dřeva. „Lidé nerespektují naši práci, v lese se cítí neohroženě,“ říká Pepa

Pepo, dokázal byste popsat, co obnáší práce rizikové kácení v lese?

Tato práce obnáší především dobrou fyzickou zdatnost, schopnost vyhodnotit co nejvíce možných rizik, která vám hrozí (nikdy nevyhodnotíte všechna) a předvídavost. Bezpečná obsluha motorové pily a standartní ochranné pomůcky jsou samozřejmostí.

Jak vypadá váš běžný den?

Snažím se vstávat před pátou ranní hodinou. Po kávě naskládám “vercajk“ do auta a vyrážím do práce. Někdy jedu 10–20 minut, jindy třeba hodinu, záleží na tom, kde ten den pracuji. Když dorazím na místo, pověsím na sebe potřebné vybavení a vyrazím do paseky. Začnu kácet stromy od posledního místa, kde jsem skončil a pokračuji směrem vzhůru vyznačeným násekem.

Po skončení osmihodinové směny se přesunu k autu. Po příjezdu domů se věnuji běžnému rodinnému životu v podobě sportu, práce kolem domu, opravám na vlastních strojích, aktivitám s dětmi, ženě, výcviku psa apod. V podvečer, vyčistím pilu kompresorem, nabrousím řetěz, doplním PHM a zkontroluji vybavení. Večer spočítám, kolik dřeva jsem pokácel, napíšu ho do číselníku a jdu si po celém dni odpočinout.

Je pravidlem, že se vždy kácí stromy směrem vzhůru?

Vždy začínáme kácet odspodu a jdeme směrem vzhůru, aby nakácené dřevo leželo pod námi a minimalizovalo se riziko zavalení kládou apod.

V kolika lidech běžně pracujete?

Pracujeme ve dvou lidech, já a můj bratr, který mě vlastně k této práci přivedl. Není to podmínka, ale s ohledem na bezpečnost je určitě lepší nebýt v lese sám. Na druhou stranu člověk musí brát na parťáka ohledy, což ho někdy brzdí ve výkonu. Pokud děláte ve dvou, musíte si věřit, že neuděláte něco, co může ohrozit kolegu, který je v blízkosti vás a zrovna se třeba nedívá.

Co je podle vás na rizikovém kácení nejnebezpečnější?

Určitě komplikované pracovní podmínky, především svah. Ve svahu nemá člověk 100% stabilitu, často drží těžkou pilu v oblasti hrudníku až hlavy a ustupování od poraženého stromu je taky mnohem složitější.

V čem se vlastně liší vaše práce od práce dřevorubce?

Řekl bych že v komplikovaných terénních podmínkách, jinak podstupujeme běžná rizika, jako ostatní dřevorubci. Výsledky naší práce se moc neliší. Stromy jsou nakácené, změřené a připravené k transportu z paseky, jen způsob, jak se do této fáze dostaneme je o něco náročnější a pomalejší. Jinak jsme stále dřevorubci, jako ostatní.

Jak víte, které stromy máte pokácet? 

Stromy, které máme kácet nám ukáže hajný, případně ten, pro koho je kácíme. Z pravidla se jedná o pruh lesa (násek), kde jsou na stranách stromy označené čárou jako hranice, která má zůstat. To, co je mezi hranicemi na obou stranách, jde dolů.

Jakmile pokácíte stromy, zpracováváte je dále, příp. co se s nimi poté děje?

Po pokácení stromů je odvětvíme a rozřežeme na požadované délky (sortimenty), které nám dá předem zadavatel. Jednotlivé kusy změříme (délku, průměr) a zapíšeme do číselníku, podle kterého se počítá objem dřeva. Když se vše pokácí, přijde na řadu stavba lanovky, která dřevo z náročných terénů tahá ven z lesa.

Pozn. redakce – stahování dřeva z lesa se věnuje např. mladá Zuzana ze Šumperka. O své práci řekla redakci Dřevostavitele více v souvisejícím článku níže.

Po smrti otce převzala řemeslo a stahuje dřevo z lesa. Kráska ze Šumperka se tvrdé práce s těžkou technikou nebojí

Existuje nějaké nepsané pravidlo mezi dřevorubci, které dodržujete?

Myslím, že takové pravidlo je například ustoupit od padajícího stromu šikmo dozadu do bezpečné vzdálenosti. Jako další pravidlo se snažíme dodržovat to, že při porážení stromu se dívám často do jeho koruny, ze které hrozí nečekaný pád například větve apod. Další pravidla souvisí spíše s technikou řezů při kácení suchých stromů, nahnutých stromů a tak dále.

Vzpomenete si na vaši nejrizikovější akci?

Nejrizikovější akce byla před cca dvěma lety v zimě, kdy jsme káceli a tahali buky v přímé blízkosti silnice a to za běžného silničního provozu. Jednalo se o opravdu strmý svah a silné těžké dřevo. V tu dobu jsem si to riziko nepřipouštěl, vše jsme dvakrát jistili, ale nevím, jestli bych do toho šel dnes za stejných podmínek. Letos máme za sebou kacení naopak v blízkosti železniční trati, ne přímo u ní, ale špičky stromů by na ni jistě dosáhly. A to je podle mého názoru velmi rizikové, že ohrozíme ostatní lidi.

Co by měli vědět lidé např. na procházce v lese, kdyby se dostali do blízkosti kácení stromů?

Každý člověk by měl vědět, že jakmile slyší v lese motorovou pilu, stroj nebo jakýkoliv zvuk co nepatří do lesa, měl by být obezřetný, ke zvuku se nepřibližovat a obejít ho velkým obloukem pryč. Lidé jsou zvědaví a hledají senzace, takže se sami dostávají do nebezpečí tím, že se přibližují k dělníkům v lese bez jejich vědomí. Nerespektují jejich práci a cítí se neohroženě.

Dokázal byste vyjmenovat vybavení, které běžně používáte při své práci?

Dobře nabroušená motorová pila, helma, protipořezové boty a kalhoty. V poslední době i mechanický klín, ulehčí nám námahu a porážení stromů je s ním bezpečnější.

Kdyby se chtěl stát někdo dřevorubcem, záleží na jeho zkušenostech?

Na zkušenostech určitě záleží, ale bez techniky to někdy prostě nejde. Zkušený dřevař dobře vyhodnotí, kdy strom zvládne bezpečně porazit sám a kdy to bez techniky nejde. Technikou nemyslím jen stroje, ale i různé pomůcky na kácení, například hydraulickou panenku, kmenový spínač a jiné.

Máte při své práci z něčeho velký respekt?

Ať na rovině nebo v kopci, kácet stromy se musí vždy s respektem. Bez respektu je to pouze hazard.

Díky za rozhovor, Pepo.

Také děkuji.