Kořenové mosty: zapomenuté dědictví minulosti

Překonat rozbouřenou vodu horské řeky, a přitom se nenamočit? Když vyrůstáte v Méghálaji, malém indickém státě na severovýchodě země, je to pro vás přímo životní nezbytnost. Ne nadarmo se zdejšímu kraji přezdívá Příbytek mraků.

Skalní soutěsky a terasy porostlé hustým lesem jsou protkány sítí potoků, řek a tůní, které v závislosti na období dešťů krájí celou oblast na izolované nedostupné ostrůvky. Pokud spolu místní obyvatelé chtěli udržet nějaký kontakt, museli stavět mosty. Anebo pomoci přírodě, aby takové mosty budovala za ně.

Fotogalerie:

i Foto: Arshiya Urveeja Bose, Patrick Rogers, Aditi Verma2193 (Wikipedia CC BY-SA 4.0)

Kouzelný fíkovník

Domorodí obyvatelé začali s praxí „výstavby“ kořenových mostů před tisíci lety. Základním materiálem se jim staly kořenové výběžky fíkovníku pryžodárného (Ficus elastica). Převislé kořínky totiž bylo možné natahovat a splétat, prakticky podle volného zadání.

Je to podobné, jako když vinaři formují růst vinných hlav. Jen v Indii posloužily jako oporu fíkovým mostům další stromy. Spolu s tím, jak kořeny bytněly a zvětšovaly svůj objem, zvyšovala se jejich nosnost. Zprvu hravý výplet drobnými kořínky se tak do po desítkách let stal základem skutečných stabilních živých mostů.

Plánování? Patnáct let dopředu

Konstrukční technika vyžadovala značné znalosti a odhad vycházející z hlubokých zkušeností. Ne každá struktura se díky výpletu stane samonosnou, protože fíkovníky žijí svým vlastním životem. Chtělo to cit a porozumění, a také plánování do budoucna. Než se ze spletených kořenů stane úzká lávka schopná unést člověka, trvá to nejméně patnáct let.

Rekordní mosty pamatují půl tisíciletí a unesou až 50 lidí

Lidé z Méghalaje dotáhli umění stavby kořenových mostů k dokonalosti. Průměrná délka trasy regionálního kořenového mostu? Při délce 33,8 metrů, šířce „chodníku“ 1,1 m se pohybujete ve výšce 7,8 metrů nad zemí. Některá jejich přírodní díla jsou přitom starší 500 let, a najdou se tu i taková, která vedou celé desítky metrů nad zemí, nad skalními propastmi. A zatížení? Některé kořenové mosty se vypořádají i s padesátkou lidí najednou.

                Čtěte také: Kapellbrücke: Jak hořel nejstarší příhradový most na světě?

Mistři z Čérápuňdží

Pravými mistry ve stavění kořenových mostů jsou lidé kmene War-Khasis z Čérápuňdží. Toto indické městečko se do světového povědomí zapsalo jako „nejdeštivější“ místo světa. Pravda, už to nejsou ty samé rekordy, jako v roce 1861 (tehdy tu jen v červenci napršelo 9299 milimetrů vody, a za celý rok 26 461 mm), ale prší tu pořád vydatně. Proto jsou tu kvůli dešťům, které znepřístupňují okolí, lidé na mostech silně závislí. V bezprostředním okolí bychom proto napočítali 88 takových přírodních kořenových mostů.

photocredit: Patrick Rogers

Mosty, které nestárnou

Propracovaná stavební technika místních počítá s pokácením a vydlabáním kmene arekové palmy, která jako potrubí vede nasměrované sekundární kořeny fíkovníku. Tato vnější podpora se časem rozloží, ale kořeny již mají udaný směr, který je dále fixován výpletem užších kořínků. Pokud je takový most průběžně udržován, je prakticky nezničitelný, a je jej možné dokonce vyplnit jednoduchou dlažbou z říčních kamenů. S přibývajícími lety se tak most stává ještě pevnějším.

                Prohlédněte si: Lávky a mosty, ze kterých se vám zatají dech

Živé dřevo vs. beton a ocel

Bohužel, mimo Čérápuňdží už lidé na stavbu kořenových mostů nesází. Kovové lávky a betonové mostky jim přijdou příhodnější a stabilnější. A spolu s tím, jak lidé přestávají využívat kořenové mosty se z Indie, ztrácí se tradice i znalost toho, jak tato mimořádná díla udržet při životě.

P.S. Máte zájem získat moderní kamna na dřevo zdarma? Na webu HS Flamingo právě probíhá soutěž o kamna za 50.000 Kč. Účast v soutěži není složitá a šance na výhru je poměrně vysoká.