„Do králíkárny už bych se nevrátil,“ říká muž, který prodal byt, postavil dům a ještě mu zbylo

Lukáši, jak se stane, že někdo po 40 letech v paneláku chce takovou změnu?

Bylo to hlavně kvůli dětem. Kamarád se odstěhoval za město do rodinného domu a občas ho jezdíme navštěvovat. Zjistili jsme, že mají úplně jiný život. Děcka jsou skoro pořád venku, mají tam prostor, můžou si na svém pozemku dělat, co chtějí. My se naproti tomu doma tísnili v krabici a ještě jsem musel chodit na schůze SVJ a poslouchat tam staré komunisty. Nedělalo mi to dobře.

To chápu. Jak rychle rozhodnutí uzrálo?

Probral jsem věc s manželkou a byla pro. Děcka se tomu také nebránila. Takže jsme vymysleli plán, jak to uděláme.

V čem spočíval?

Dát náš současný byt realitce k prodeji. Prodejní cenu odhadli asi na 9 milionů, což mi přišlo vzhledem k dispozici a lokalitě jako dobrá cena, tak jsme souhlasili i s podpisem rezervační smlouvy na půl roku. To kdybych dnes věděl, tak to už neudělám.

Proč?

Realiťačka první asi 4 měsíce nedělala vůbec nic. Začala se tomu věnovat až ve chvíli, kdy jí končila ta smlouva. Takže jsme tím ztratili několik měsíců a celý plán nám to zhatilo. Pozemek už jsme měli mezitím připravený, dodělali jsme i přípojky, povedlo se sehnat i stavební povolení. Chyběly jen peníze k zahájení stavby.

Kde jste sehnali pozemek?

Ten byl součástí dědictví po prarodičích, takže vlastně dá se říct rodinný majetek. Získali jsme toho v rámci dědictví trochu víc, ale tohle zůstalo na mně a nakonec toho nelituju.

Takže se za půl roku neprodalo?

Neprodalo. Smlouva s realitkou skončila a nebylo nic. Makléřka se různě kroutila, že má nějaké vážné zájemce a chtěla po mně, abych podepsal pokračování spolupráce. Tenkrát jsem udělal první věc opravdu správně a to, že jsem odmítl. Ne každý to ale prokoukne. Kamarád se v tom pohybuje a říkal mi, že je to klasický trik, na který je dobré neskočit. Takže jsem to neprodloužil a dal jsem si inzerát sám normálně na internet. Za stejnou cenu.

Předpokládám, že pak to šlo prodat hned, že?

Prvně přišlo několik realiťáků, přestože jsem měl v inzerátu napsané, že realiťáci chodit nemají. Někteří to přiznali až na konci prohlídky. Jeden mi pak i na rovinu řekl, že to je taková strategie, že oni takhle chodí po těch nabídkách, které nezastupuje žádná realitka, aby znepříjemnili těm lidem život a aby to dali nějaké realitce. Takže každý mi po prohlídce dal na sebe vizitku a že mi to pomůže prodat. Přišlo mi to dosti neetické.

Zní to tak. Takže jste dál ztrácel čas?

Pár reálných zájemců bylo a nakonec jsem prodal asi třetímu z nich a to za plnou cenu, která měla být původně včetně provize realitce, takže za asi o půl milionu víc, než bych z toho měl předtím. Šlo to velmi rychle. Jak vyřízení smlouvy u právníka, tak podpis u notáře. To je další věc, co bych rád takto zpětně řekl. Realitka mi pořád vykládala, jak je to složitý proces a jak se o vše postarají. Vytvořili dojem, že to bez nich nejde. Když jsem to ale nakonec zrealizoval sám, zjistil jsem, že to nebyla pravda. Nakonec byl ten prodej na přímo paradoxně příjemnější a jednodušší než s realitkou. A ještě jsem na tom ušetřil.

Díky, to je skvělá informace a zkušenost. Začal jste tedy stavět?

Ano, měl jsem už domluvenou firmu a ti zajistili spodní stavbu a pak realizaci hrubé stavby, bylo to hotové v rámci několika týdnů, protože přivezli panely rovnou vyrobené z výroby. Už hotové a jen to na místě sestavili. Bylo dobře, že jsem šel do dřevostavby, protože cílem byla právě rychlost a nahnat čas, který jsme ztratili.

Jak jste sehnal firmu?

Zpětně jsem si uvědomil, že všechny firmy, ze kterých jsem vybíral, jsem vlastně našel na online stavebním veletrhu, který ten rok běžel na internetu. Pak jsem si udělal výběr dvou firem, které by mohly být oukej a byly blízko a těm jsem dal poptávku.

Jak jste rozhodoval, která firma bude v pořádku?

Měl jsem na to takový postup o několika krocích. Recenze na Google mapách, hlavně se podívat na ty špatné, jestli tam není něco, na co si dát pozor. Pak jsem hledal na Facebooku a ještě ve vyhledavači v kombinaci s různými slovy značícími potenciální problém. Jestli se něco takového někde nepíše. Nakonec jsem si prošel ještě jejich obchodní rejstřík, abych viděl, jak hospodaří. To také lidi moc neví, ale na internetu je obchodní rejstřík, kde je vidět i účetní závěrka každé firmy, tak si může rok po roce projít a podívat se, jaké tam je hospodaření a jestli je to zdravá firma. Pak jsem si u těch firem vyžádal kontakty na nějaké bývalé zákazníky, abych si mohl ověřit, jak ty domy vypadají po letech.

Zajímavý nápad. Dostal jste ty kontakty?

Moc se jim do toho nechtělo, kvůli ochraně soukromí, ale nakonec mi něco ukázali. Třeba jsme se zajeli jen kouknout z ulice a řekli mi, že tohle stavěli. Taky mě odkázali na už hotové redakční návštěvy na Dřevostaviteli. Takže jsem něco načetl, to mi dost pomohlo.

Jak vás to vyšlo nakonec cenově?

Vyšlo nás to skvěle. Když jsem posčítal všechno, co jsme investovali, tak mi vyšlo, že jsme zhruba dva miliony v plusu. Což jsem původně ani nečekal, bral jsem to tak, že se stavba určitě prodraží oproti původnímu plánu. To se překvapivě nestalo. Za ušetřené peníze se chystáme koupit dodávku a chceme trochu víc cestovat. Co je ale podstatné, že máme teď úplně jinou kvalitu života a ve výsledku nás to stojí míň peněz než v paneláku. Do té králíkárny už by mě fakt nikdo dnes nedostal, vůbec to nedává smysl. Baví mě, když někdo říká, jak to bylo skvělé, že se za komunistů stavěly ty paneláky, že dnes nám chybí. Ale já v takovém žil a určitě mi to nechybí. Nemyslím si, že to je skvělé. Je to jen takové nouzové bydlení na přežití. Přitom moji rodiče v paneláku bydlí pořád a nemají zájem už měnit, protože tak bydleli většinu života a na stará kolena se těžko mění.

Zvyk je železná košile

Ale sleduji, že lidé, co bydlí v paneláku jsou obecně prostě míň šťastní. Když s nimi mluvíte, pořád si na něco stěžují. A já se tomu nedivím, protože když si vzpomenu jak to bylo klaustrofobní, tak to všechno dává smysl. Na druhou stranu je asi pravda, že kdyby měl každý vlastní rodinný dům, tak se sem nejspíš nevejdeme. A pak taky ne každý má ten dar mít pěkný stavební pozemek. I když co není, může se vždy koupit.

Pokud na to jsou peníze

Ano, pokud na to jsou peníze. Na druhou stranu jsem si dělal i výpočet, jak by nás to vyšlo, pokud bychom museli pořizovat i stavební pozemek a vyšlo to tak, že bychom skončili asi šul nul. Tedy že za prodaný byt bychom pořídili jak dům, tak i pozemek. A to už si myslím že je hodně dobré.

Souhlas. Co byste řekl lidem jako hlavní radu?

V první řadě bych doporučil, ať se toho nebojí a udělají rozhodnutí hned, než budou v důchodu. To už pak bude asi pozdě a taky se jim do toho nebude už chtít. To vidím na mých rodičích. Druhá věc, co bych doporučil je, aby se vyhnuli realitce. Pak taky aby když do toho půjdou, tak aby si předem zajistili, kde budou bydlet po dobu kdy už mají prodaný byt, ale ještě nemají dostavěno. Protože to nás trochu vypeklo, ale nakonec jsme to přečkali u kamaráda. S tím souvisí i ta dřevostavba, tu bych doporučil kvůli rychlosti, ale je potřeba mít firmu, která má kapacitu a čas a opravdu dodrží termíny. Ne že jen naslibuje hory doly a pak nic. Takže to si zjistit předem. Pak jak jsem říkal, firmu si dobře proklepnout na internetu. A to je asi vše, zvládne to každý. Takže kdo máte byt, honem ho prodejte (smích).

Díky za všechny skvělé informace a ať se dobře bydlí.

P.S. Chcete vědět, kde se dá na rozpočtu výstavby domu ušetřit a naopak kde má cenu neškudlit? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 23. – 25. května 2025. Vstupenku lze stáhnout ZDARMA na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován) . Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.