Chudoba lidí v Česku je často způsobena pouze finanční negramotností

Bydlení není

Téma nedostupnosti bydlení je tu s námi už nějaký ten rok. Spíše desítky let. Poslední dobou to ale vypadá, jako by dramaticky gradovalo. Faktem zůstává, že cena nemovitostí v krajských městech vystoupala na skutečně vysoké částky. Dosažitelnost vlastního bydlení je proto pro většinu lidí zcela vzdálená. S cenou nemovitostí pak logicky rostou i ceny nájmů, a domácnosti tak stále větší část svého příjmu musí vydat za bydlení. To samozřejmě není nic příjemného. Existuje z toho ale cesta ven? Existuje.

Dosažitelné bydlení existuje

Z hlediska dosažitelného bydlení existují cesty, které obvykle naráží pouze na pohodlnost lidí. Jak se říká, na to dobré se snadno zvyká. Zapomíná se však, že vysoké ceny nemovitostí a vysoké nájmy jsou sice ve velkých městech, současně je zde ale velké množství prázdných bytů i volných nemovitostí, které jsou dostupné za velmi přijatelné ceny. Nachází se v lokalitách dál od velkých měst. Ano, je zde tedy snížený komfort a pro obyvatele to znamená určité kompromisy. Zcela to ale obrací původní argument o tom, že byty nejsou. Jsou. Jen prostě nejsou v centrech velkých měst. A to je naprosto logické. Nedostupnost bydlení je tedy ve skutečnosti spíše neochotou lidí buď dojíždět za prací nebo si práci najít jinde. A nebo, je-li to jen trochu možné, pracovat na dálku. V dnešní době to často možné je více, než kdykoliv v historii.

Bez auta to nejde

Přestože se lidé často drží právě ve velkých městech, stačí se podívat na ranní tah dlouhých kolon přes celé město. V každém automobilu obvykle sedí jen jeden člověk. Zdravotní dopady řady bublajících vozidel ponechme stranou. Co je však podstatné, je nejen ztracený čas při takové dopravě, ale i cena, kterou jsou za ni domácnosti ochotné vydat. K pořizovací ceně vozu jsou to provozní náklady na palivo, opravy, výměny oleje, technické kontroly a tak dále. Tyto veškeré poplatky, které jsou spíše symbolem luxusu, je ochotno platit nemalé procento lidí, kteří se nebojí sami sebe označovat za chudé. Je takový přístup racionální? O tom by šlo mnohdy pochybovat. Většinu dopravy ve městě bez problémů obstará městská hromadná doprava. V mnoha případech se pak mohou lidé přepravovat alternativní cestou, typicky na kole. Tím zajistí své domácnosti nemalou úsporu. Je paradoxní, že úsporné způsoby přepravy využívají častěji právě lidé, kteří sami sebe za chudé neoznačují. Naopak lidé, kteří si dopřávají finančně náročného luxusu, se často za chudé považují.

Vlastním, tedy jsem

Dalším problémem dnešní doby je neukočírovaná potřeba vlastnictví. Lidé mnohdy vyžadují vlastnit kvalitní a drahý vůz v ceně několika set tisíc a přitom souběžně s tím chodí nakupovat do supermarketu nekvalitní potraviny ve slevách. Pro pocit luxusu a vyššího společenského statusu tedy dobrovolně přikročí k nižší kvalitě svého života. Ne nadarmo si pak mohou připadat chudí. Další vlastnickou potřebou pak je právě pořízení nemovitosti ze strany lidí, kteří na takovou věc zkrátka a dobře nemají a v dohledné době nebudou mít peníze. Často se pak stává, že se natolik masivně zadluží v hypotéce, že sice vlastní hezkou nemovitost, ale žijí v chudobě. Nemají na kvalitní potraviny, na cestování, na koníčky pro své děti. Jsou sice milionáři, ale mají své miliony zabetonované v majetku a nemohou si je užívat na plno.

Rodinné zlato musí zůstat doma

Další přehlíženou šlechtou v Česku jsou pak dědici a mnohdy také důchodci. Lidé, kteří v rámci dědictví nebo v rámci pozůstalosti vlastní velkou nemovitost, kterou však nejsou schopni plně využívat. Buď tedy leží ladem a negeneruje potřebné finanční prostředky, nebo, jak je tomu mnohdy zvykem v případě seniorů, je zbytečně předimenzována. Třígenerační bydlení, ve kterém zůstane senior sám, je neefektivní a nesmyslné. Takové bydlení je proto logicky i ekonomicky nefunkční a majiteli způsobuje problémy. Takový senior si pak připadá chudý poté, co zaplatí v zimě vytápění všech místností svého třígeneračního domu, ve kterém žije jen on sám. V takovém případě se však není čemu divit. Luxus bydlení v domě, který několikanásobně převyšuje naše potřeby, zkrátka není pro každého. A pokud si někdo chce tento luxus dopřávat, musí za něj platit a omezit se v jiných věcech. A tak mnohdy vzniká pocit chudoby u seniorů. Místo aby nemovitost prodali a za utržené peníze si pořídili nemovitost odpovídající jejich skutečným potřebám, mnohdy nesmyslně lpí na majetku i za cenu vysokých nákladů.

Hrnce, fotovoltaiky, čerpadla...

Je tomu asi od nepaměti, že na lidské nepozornosti a důvěřivosti se snaží vydělat lidé slabšího charakteru. Často jsou cílem právě senioři, kteří mají v dnešním světě mnohdy slabší rozpoznávací schopnosti. Jak už asi každý známe staré dobré předváděcí akce s prodejem domácí výbavy, zejména pak hrnců, tak v poslední době vznikly mnohé nové nápady. Typicky se jedná o využití dotací vypsaných na některý produkt, který se na trhu tím způsobem zvýhodní. Například skrze dotace vypsané na přechod na tepelné čerpadlo se mnoho seniorů napálilo na nabídky neseriózních firem a pořídilo si domů nekvalitní, poruchový a předražený zdroj. Firmě jsme to nakonec zaplatili my všichni, jelikož si na to senior vzal dotaci. Problém ale je v tom, že tím mnohdy odešel od původního funkčního topného systému a nyní je vystaven problémům, které musí řešit. To také není zadarmo. Nechávat seniory volně padat do rukou šmejdů je projevem nevyspělé společnosti. Je proto velmi důležité, aby se každý zapojil a ve svém okolí aktivně vysvětloval starším lidem, jak rozpoznat reálné seriózní nabídky od podvodných.

Vlk v rouše beránčím

Kdo prožil většinu života v komunismu, asi těžko chápe některé prudké změny, ke kterým došlo po změně systému. Třeba to, že i dodavatel energií je prostě jen soukromou komerční firmou, která má jeden jediný hlavní cíl. Vydělat peníze. Mnohdy tak starší lidé skáčou na špek nabídkám od různých méně solidních dodavatelů energie. Typicky v poslední době lze uvést lákání na fixaci ceny energie, které je zasíláno odběratelům do jejich poštovních schránek. Důvěřivý senior na nabídku přistoupí v domnění, že to s ním dodavatel myslí dobře. On to tak také v nabídkovém dopise obvykle popisuje. Naznačuje, že stojí na straně zákazníka a že to, co nabízí, je pro jeho dobro. Tak tomu však není. Primárním zájmem dodavatele energií je maximalizace zisku, tedy pracovat pro své vlastní dobro. To je potřeba seniorům velmi často vysvětlovat stejně jako to, že rozhodnutí musí provádět sami podle informací, které si sami obstarají, nikoli podle toho, co jim doporučí ten, kdo jim službu nabízí.

P.S. Řešíte stavbu domu, možnosti větrání a vytápění? Navštivte online stavební veletrh Veleton, který se uskuteční 24. ledna – 2. února 2025. Vstupenku si lze stáhnout ZDARMA již nyní na tomto odkazu (počet vstupenek je limitován). Těšit se můžete na množství inspirace, živých přednášek, konzultací s odborníky i slevové vouchery.